Barbara Lorenzová
04. 12. 2018 12:57
Zdroj: pixabay
Strašíte své děti čertem? Podle psychologů děláte velkou chybu. Ať už je to čert, hejkal nebo polednice, strach, který v dítěti vyvoláte, může mít nedozírné následky. Vyhrožování nadpřirozenými bytostmi nebo hláškou “Počkej, až přijde táta”, se dá přirovnat k fyzickému trestání, jen s tím rozdílem, že trestáte duši dítěte.
Strašení je nezvládnutá situace
Strašení dětí čímkoliv vypovídá o tom, že rodiče nebo opatrovníci nezvládají výchovu a strach dítěte vnímají jako nástroj k bezchybné výchovné metodě. Jenže si neuvědomují, co to s psychikou dítěte dělá. Místo toho, aby se dítě naučilo s různými situacemi se porvat, bude mít ze všeho akorát strach. Proto upozornit dítě na existenci čerta ano, ale vymýšlení si historek o tom, jak ho odnese v pytli, při každé příležitosti, už je špatně.
Rodiče si takovým počínáním neuvědomují, že jsou sami proti sobě. To, že neustále dítěti vyhrožují, že si je čert odnese, v nich vzbudí takový strach, že se budou bát spát sami v posteli, budou mít problém si v noci dojít na záchod apod. Také pokud si čerta pozveme až do kuchyně, v dětech může zanechat pocit, že ani doma nejsou v bezpečí.
Proč děti chcete strašit?
Podle psychologů by si měli rodiče uvědomit, co od pozvání čerta domů očekávají. Má být čert dítětem vnímán jako pohádková bytost nebo má být prostředkem, jak na pár dnů dítě utlumit, aby přestalo zlobit? Proč chtějí vlastně své děti vystrašit?
Poznat hranice
Psychologové doporučují, že pro úzkostlivější a hodně malé děti by měl čert představovat jakousi autoritu a ne ho jím nechat vystrašit k smrti. Každý rodič by měl poznat hranici, za kterou by se nemělo chodit. Domů si tedy pozvěte pohádkovou trojici, nejlépe z řad vašich známých, kteří třeba i vaše dítka znají a vědí kam mohou zajít. Hysterický pláč a panika neznamená v tomto případě nutné zlo, kterým si vaše děti musí projít, to už je zkrátka špatně.
Rodiče by si měli uvědomit, že dlouhodobé strašení nebo jednorázová návštěva dvoumetrového čerta v jejich obýváku, zlobení dítěte nevyřeší. Možná si jejich potomek zadělá na trauma, které si bude v dospělosti léčit u psychologa, ale rozhodně to nevyřeší dlouhodobě to, že dítě zlobí. Místo toho by si měli dospělí sáhnout do svědomí a opravdu si přiznat kolik času dítěti věnují, proč zlobí a jestli by to nešlo vyřešit jinými způsoby.
Fotogalerie
