Imrich Rešeta
22. 10. 2020 12:04
Zdroj: Leonardmatlovich.com
Seržant amerického letectva Leonard Matlovich, vyznamenaný veterán z války ve Vietnamu, musel 22. října 1975 odejít z armády poté, co se jeho coming out ocitl na obálce prestižního magazínu Time.
Narodil se na letecké základně v Georgii do rodiny seržanta a když vyrostl, šel ve stopách svého otce a dobrovolně se přihlásil do služby. Odsloužil tři turnusy ve Vietnamu, kde získal Bronzovou hvězdu za hrdinství pod palbou a Purpurové srdce za vážné zranění při výbuchu miny. Místo toho, aby udělal velkou kariéru u armády, se z válečného hrdiny stal válečný vyvrhel.
Osudové přiznání
V září 1975 vyšel magazín Time, na jehož obálce byl Matlovich v uniformě a titulek hlásal „Jsem homosexuál“. Dvaatřicetiletý muž, který první zkušenost s osobou stejného pohlaví učinil až po třicítce, se tímto krokem pustil do veřejné kritiky přístupu k homosexuálům v americké armádě.
Vycházel z jednoduché premisy – v březnu 1974 dohlížel na mezirasové vztahy a pomáhal organizovat výcvik k citlivosti a integraci ozbrojených sil. Poté si začal klást otázku, proč by to nemohlo být aplikováno také gaye. Instruoval ostatní, aby lidé všech barev mohli sloužit společně, tak proč ne gayové a heterosexuálové? Letectvo mělo v té době ve svých pravidlech podivnou klauzuli, která umožňovala gayům pokračovat ve službě, pokud by existovaly polehčující okolnosti – nezralost, opilost, nebo jednorázové experimentování, které bylo cynicky pojmenováno Královnou na jeden den.
Matloviche po veřejném coming outu čekalo propuštění z armády. V průběhu procesu se ho vojenský právník zeptal, jestli by podepsal závazek, že už nikdy nebude praktikovat homosexualitu. Pokud by souhlasil, může zůstat. To ale nemohl přijmout. Nepomohla ani příkladná kariéra a zásluhy ve Vietnamu, bylo rozhodnuto, že není nadále vhodný pro službu vlasti a 22. října téhož roku šel nedobrovolně do civilu.
Válka s armádou
Případ byl, samozřejmě, hodně medializovaný a to i následný soudní proces, kterým se Matlovich bránil. Přehazovaly si ho různé soudy, patrně žádný nechtěl rozhodovat proti armádě, až v září 1980 došla trpělivost soudci Gerhardovi Gesellovi, podle kterého letectví dosud neposkytlo vysvětlení, proč Matlovich nesplnil kritéria pro již zmiňovanou a mezitím zrušenou klauzuli. Nařídil proto, že se má vrátit zpátky do uniformy a být povýšen.
Jenže Matlovich tušil, že by si jeho nadřízení našli jiný důvod, proč se ho zbavit, takže vzal nabídnutou finanční kompenzaci za ušlý příjem, asi 160 000 dolarů, a dal armádě poslední sbohem. Zbytek života zasvětil boji proti diskriminaci gayů a lhostejnosti společnosti k epidemii AIDS. To, že otevřel otázku přiznaných gayů v armádě z něj v jistém smyslu udělalo národního hrdinu. Bylo to totiž v době, kdy se homosexuálové stávali terčem násilí nejen ze strany veřejnosti, ale třeba i policie. Jiná orientace se tajila a patrně jediný veřejně známý homosexuál byl v sedmdesátých letech Harvey Milk, který vedl kampaně za práva gayů v San Francisku.
Když Leonard Matlovich 22. června 1988 umírá na komplikace spojené s AIDS, dostává se mu pohřbu se všemi vojenskými poctami. Místem jeho posledního odpočinku je Kongresový hřbitov ve Washingtonu a na náhrobku má nápis: „Homosexuální hrdina z Vietnamu. Když jsem byl v armádě, dali mi medaili za zabití dvou mužů, propustili mě za to, že jednoho miluji.“
Zdroje: leonardmatlovich.com, legacyprojectchicago.org, time.com, airforcetimes.com, wikipedia.org
