Imrich Rešeta
27. 10. 2020 07:32
Zdroj: NASA/Daniel Rutter
Na Měsíci sice je méně vody než na Sahaře, ale stejně jde o objev mimořádně důležitý pro jeho osídlení a následné cesty do hlubokého vesmíru.
„Měli jsme náznaky, že voda může být přítomna na sluncem zalité straně Měsíce. Nyní víme, že tam je. Tento objev mění naše chápání měsíčního povrchu a vyvolává zajímavé otázky týkající se zdrojů důležitých pro průzkum hlubokého vesmíru,“ otevřel novou kapitolu dobývání kosmu Paul Hertz, ředitel divize astrofyziky v NASA.
Voda na Měsíci
Tématu se věnují hned dvě nové studie, které byly publikovány v periodiku Nature Astronomy. První z nich vedla Casey Honniball z University of Hawaii a považuje přítomnost vody na povrchu Měsíce za jednoznačnou věc. Druhá studie, která vznikla pod dohledem Paula Haynea z University of Colorado, na to jde z jiného úhlu pohledu a zkoumá, jak Měsíc zachycuje vodu a ukládá ji do takzvaných studených pastí.
Obě práce ale mají společné jedno, potvrzují přítomnost vody na Měsíci, co je mimořádně důležité pro to, aby se lidstvu v dohledné době nejen povedlo vrátit na naší oběžnici, ale také zde vybudovat základnu. Zdroje poslouží i na doplnění zásob vody nebo výrobu paliva, pokud se Měsíc stane zastávkou na cestě k Marsu.
Honniballové tým pozoroval Měsíc pomocí dalekohledu Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy (SOFIA), který se nachází na palubě upraveného Boeingu 747 (na úvodní fotografii k článku) letícího ve výšce 11,5 až 13,7 kilometrů. Díky tomu byli schopni zjistit, voda je v půdě přítomna v objemu asi 100 až 400 dílů na milion, co odpovídá sklenici vody na tunu půdy. Není zatím jisté, zda se tam dostala z asteroidů a meteorů, nebo je vytvořena nějakým dosud neznámým mechanismem. Co se týče celkového objemu, podle NASA je stokrát větší množství vody na Sahaře. Ale to neznamená, že by jí na Měsíci bylo málo.
Měsíční past
Hayne a jeho kolegové ve své studii zkoumali rozložení takzvaných studených pastí. Jde o oblasti v trvalém stínu, kde slunce nikdy nesvítí. Teplota v nich zůstává pod -160 stupňů Celzia, což znamená, že jsou vynikajícími místy pro tvorbu ledu.
„V chladných pastích jsou teploty tak nízké, že se led chová jako skála. Pokud se tam dostane voda, nikam neodejde miliardy let," uvedl Hayne ve svém prohlášení. Jeho výzkum ukazuje, že studené pasti velikosti od jednoho centimetru až do jednoho kilometru jsou na měsíčním povrchu pravděpodobně extrémně četné. I když byly objeveny na obou pólech, 60 procent z nich se nachází nad 80 stupni zeměpisné šířky na jižní polokouli. Díky tomu se tato oblast se dostává na čelní místo dalších průzkumů.
První mapy vodních zdrojů vytvoří Volatiles Investigating Polar Exploration Rover (VIPER), kterého plánuje NASA vyslat o dva roky. A na rok 2024 je plánovaná mise Artemis, jenž by na naší oběžnici měla vrátit astronauty a mezi nimi bude i první žena na Měsíci.
Zdroje: nasa.gov, iflscience.com, space.com, cnn.com
