Imrich Rešeta
12. 06. 2020 14:05
Zdroj: Wikimedia Commons/Bengt Nyman, CC BY
Sonny Rollins sice před několika lety utlumil kariéru, ale dává o sobě slyšet neustále, byť je mu už devětaosmdesát. Za nekončícím přívalem energie může být i to, že se před víc jak půlstoletím zastavil, aby si ujasnil priority a nabral dech.
Když se život nestane ničím jiným než klišé, kolik mladých a úspěšných lidí s finančními prostředky má odolnost a páteř, aby se úplně stáhli ze světa a reorganizovali se, natankovali a renovovali?
Fotogalerie
Předcházející veta není ze sociálních sítí nějakého mileniála. Pochází z článku Whitneyho Ballietta, který publikoval prestižní magazín The New Yorker. V listopadu 1961. Nám poslouží jako vhodný vstup série článků o tom, co vlastně ten slavný sabatikl je.
Muž na útěku
Whitney tehdy objevil Sonnyho Rollinse, třicetiletého saxofonistu zmítajícího se mezi raketovým úspěchem a ztrátou radosti z vlastního hraní. V létě 1959 se stáhl z veřejného života a dva roky o sobě nedal vědět.
Samozřejmě, byla to jiná doba, doba listů a osobních kontaktů. Když jste nevěděli, kde Rollins bydlí, nebylo možné ho kontaktovat, protože k tomu všemu neměl ani telefon. Povedlo se mu odstřihnout přímo dokonale.
„Hrál jsem pro pořád víc lidí, ale nedokázal jsem ze sebe dostat maximum. Nebolo pochyb o tom, že jsem musel opustit scénu, šlo jenom o to, kdy se mi to povede. Ztratil jsem schopnost hrát to, co jsem chtěl každý večer,“ cituje The New Yorker Rollinsa. Silně na něj doléhalo to, že si musí udržet publikum a naplnit také obraz, který o něm měli vytvořený kritici.
Když se po dvou letech vynořil, bol z něj nejen jiný člověk, ale také jiný muzikant. Nestrávil totiž období pod radarem povalováním a chozením na ryby, ale znovuobjevováním hry na saxofon. Cvičil a cvičil. Paradoxně úspěch a pracovní vytíženost měly za následek, že neměl kdy cvičit a jenom šel z jednoho vystoupení do druhého.
Nástrahy sabatiklu
Ne každý to má tak, jako zmiňovaný Rollins, který mohl od rána do večera cvičit, studovat hudbu, potulovat se městem a vůbec užívat si každý jeden den bez toho, aby se stresoval, jestli bude mít večer vyprodaný klub. Nějakou dobu mu vydržely tantiémy z nahrávek, co je důležitý prvek, bez kterého se sabatikl neobejde. Musíte se totiž připravit na výpadek příjmů, který bude o to citelnější, pokud se rozhodnete pro něco nákladného, třeba poznávání světa.
Druhé úskalí je v tom, že si musíte naplánovat, co v průběhu pauzy budete dělat. Zahálka rozhodne nikomu nejde k duhu, je nutné najít si něco, co vás bude naplňovat a pomůže vám vyplnit čas, který věnujete sobě. Je jedno, jestli napíšete dlouho odkládaný román nebo přeplavete na malém člunu Atlantický oceán. Důležité je mít co na práci, klidně můžete jako dobrovolník nastoupit do některé charitativní organizace.
Je potřeba najít vyváženost, ať si na sebe nenaložíte příliš, protože zklamání z nenaplnění harmonogramu by sabatikl mohlo pokazit. Ale nedávejte si toho ani příliš málo. Sabatikl není jenom o povalování se s předplatným Netflixu.
Návrat? Ani za nic
Změna ubíjejícího režimu pomůže vyčistit hlavu a určit si priority. Často se mluví o lidech, kteří odešli z korporátu, obstarali si stádo ovcí, opravili starou farmu a už se z ní nikdy nevrátili. Tedy, vrátili, jenom ne do vrchních pater klimatizovaných budov, ale prodávají ručně vyrobený ovčí sýr za přemrštěné ceny. A jejich kolegové, kteří nebyli z různých důvodů schopni kancelář opustit, jsou za to ochotní platit, neboť jde o sýr s příběhem.
Tím jsme už načali třetí riziko sabatiklu – problém vrátit se k předchozí každodenní rutině. To bude složité, zejména když jste strávili rok cestováním a ráno jste po probuzení nevěděli, kde a co budete v ten den jíst, kde se večer složíte. A líbilo se vám to. Nebo jste pomáhali v charitě, kde se potkáváte s úplně jinak naladěnými a otevřenými lidmi, než je tomu v korporátu.
Je náročné vrátit se ke starým úkolům a povinnostem. Ale není to nemožné, protože po nějaké době strávené mimo je předpoklad, že to máte v hlavě srovnané jinak a dokážete se podívat na práci a věci kolem jiným způsobem. Pomáhá to nejen kreativitě, ale také snížení hladiny stresu, protože vy víte, že existují také důležitější věci, než je velký termín, který se nakonec vždy povede dodržet, jen si kvůli němu nebudete tolik ohryzávat nehty.
Víc o fenoménu sabatikl najdete v GALERII:
Fotogalerie
Zdroj: newyorker.com
