Zdroj: csfd
Kreslířka, laborantka, manekýnka – původně studovala architekturu, nakonec se stala jednou z nejvýznamnějších českých filmových režisérek a pedagožkou na FAMU. Pro její filmy byly typické dlouhé improvizované dialogy, absurdní humor a přirozená lidskost bez jakéhokoli zkrášlování.
Narodila se 2. února 1929 v Ostravě, její otec byl nájemcem nádražních restaurací. Její matka vedla s manželem několik restaurací. Své dětství Věra strávila se svým bratrem na Moravě.
>
Na přelomu 40. a 50. let se přestěhovala do Prahy, aby mohla studovat na FAMU v ročníku Otakara Vávry v oboru filmové režie – jako jediná žena. Předtím již studovala dva roky v Brně, a to architekturu. V Praze byli jejími kolegy Jiří Menzel, Evald Schorm, Juraj Jakubisko a Jan Schmidt.
V ’68 odmítla emigrovat a kvůli jedné své inscenaci nemohla šest let pracovat. StB se jí několikrát neúspěšně snažila přimět ke spolupráci. Dokonce odmítla podepsat tzv. Antichartu. Po sametové revoluci začala učit na FAMU a již v roce 2003 se stala profesorkou, o dva roky později vedoucí katedry režie.
Jako režisérka bourala formální klišé a provokovala vyostřenými etickými dilematy. Hodně experimentovala a byla novátorská. Její filmy byly zásadní, provokující a vyvolávaly otázky a úvahy. Říkalo se o ní, že pokud šlo o prosazování se a nebání se, Věra Chytilová byla mistr. Věnovala se také dokumentům, kde poukazovala na téma nerovnosti postavení žen v ČR, jejich malé zastoupení v politice a také domácí násilí.
Zemřela 12. března 2014.
>
