Barbara Lorenzová
11. 09. 2018 11:53
Zdroj: Profimedia.cz
Každý na sobě pociťujeme, že se občas chováme jako děti i v dospělém věku. Někdy zkrátka nezvládneme situaci a reagujeme přehnaně, což nám způsobuje ještě větší bolest. Může za tím být naše vnitřní dítě. Co to vlastně znamená?
Pojem vnitřní dítě se objevoval již na konci 19. století, kdy jej začal studovat zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung. Dnes je plně využíván v moderní psychologii a terapeutické praxi. Vnitřní dítě je v podstatě část našeho já, která se utvořila v našem dětství nebo již v prenatálním období. Tato část v sobě nese radosti, ale i potlačené negativní pocity, jako hněv, vztek, strach, zoufalství.
Vzorce chování, které nám předali naši rodiče se zaryly hluboko do této naší nejcitlivější složky nás samých. Podvědomě se tedy sami k sobě chováme stejně, jako se k nám chovali naši rodiče. Člověk pak například celý život žije s pocitem, že lásku druhých si musí zasloužit, nezná bezpodmínečné přijetí a příliš se přizpůsobuje druhým lidem.
Vliv vnitřního dítěte na dospělého člověka je veliký. Nejenže se lidé kvůli němu mohou cítit nešťastní a nenaplnění, ale také si stále dokola do života přitahují partnery, kteří ještě více upozorňují na stará a nevyléčená zranění.
Jak z toho ven? Nejdůležitější je přijetí této naší citlivé části, se všemi klady i zápory. Když si uvědomíte staré křivdy a traumata, můžete přejít k léčení těchto stigmat. Vědomě své vnitřní dítě můžete zahrnout láskou, pochopením a přijetím. Naučte se nekritizovat se a chválit se za každou zvládnutou zkoušku, kterou vám život přinese. Pak už bude převládat ve vašem životě jen ta radostná část vnitřního dítěte. Naučíte se tak radovat z maličkostí, což vede k trvalému pocitu štěstí.
