Rosa Parks byla 1. prosince 1955 zatčena za to, že se nedbala vyhlášky o rasové segregaci a neuvolnila v autobusu místo bělochovi.
Vyhlášky o segregaci na americkém Jihu byly v polovině 50. let minulého století nastavené v prospěch bělochů a nevypadalo to, že by se v tomto směru chystala nějaká změna.
Fotogalerie
Až se jim v roce 1955 v alabamském městě Montgomery vzepřela jedna žena, bez ohledu na důsledky. Jmenovala se Rosa Parks.
Černý a bílý svět
„Viděla jsem autobus projíždět každý den. Ale pro mě to byl způsob života. Nezbývalo nám nic jiného, než přijmout, co bylo zvykem. Autobus byl jednou z prvních věcí, díky kterým jsem si uvědomila, že existuje černý svět a bílý svět," vzpomínala Rosa Parks na své dětství v Mongtomery.
Do školy musela chodit pěšky, protože školní autobusy byly pro bílé žáky a vozily je do jejich školy, zatímco ona a ostatní černoši chodili do své. A pěšky. Segregace fungovala na úřadech, v obchodech a veřejné dopravě, kde bylo sezení také rozděleno.
Další Rosinou vzpomínkou na dětství jsou pochody maskovaných členů Ku Klux Klanu jejich ulicí, kdy dědeček vždy hlídal přední dveře s brokovnicí. Každodenní realitou byla také šikana.
Rosa Parks neuhne
Podle vyhlášky města Montgomery z roku 1955 byli Afroameričané povinni sedět ve veřejných autobusech vzadu a i tato místa měli uvolnit bílým spolucestujícím, když se přední část autobusu zaplnila.
Rosa Parks seděla 1. prosince 1955 v první řadě černé sekce, když ji bílý řidič požádal, aby přenechala své místo bělochovi. Ona odmítla. Ne však proto, že byla unavena, jak se tradovalo, ale už dlouho se s dalšími aktivisty bavila o tom, že budou protestovat proti nesmyslné vyhlášce. Rosa byla zatčena a to vyvolalo dlouhý bojkot veřejných autobusů. Protestující podpořil i slavný reverend Martin Luther King Jr., který se, stejně jako mnoho dalších, stal terčem odpůrců integrace. Dokonce se mu pokusili vyhodit do povětří dům.
Bojkot trval téměř rok a v jeho průběhu Afroameričané ignorovali veřejnou autobusovou dopravu, chodili do školy a práce pěšky, nebo sdíleli automobily. Tím výrazně utrpěl městský dopravní systém v Montgomery, neboť přišel přibližně o 70 % cestujících. Pak Nejvyšší soud USA rozhodl, že segregace v městském autobusovém systému je nezákonná. A 21. prosince 1956 už mohla Rosa Parks a vlastně i všichni ostatní sedět v autobuse kdekoliv. Když v roce 2005 zemřela, součástí rozlučky bylo i uložení její rakve v rotundě amerického Kapitolu, co je čest, které se za víc než 150 let jejího trvání dostalo jenom hrstce lidí.
Nejen na odvážnou ženu Rosu Parks a její odkaz se můžete podívat do GALERIE:
Fotogalerie
Zdroje: wikipedia.org, history.com