Imrich Rešeta
13. 04. 2020 09:50
Zdroj: Wikimedia Commons/Sven Mandel, CC BY-SA
Mohlo by se zdát, že je hercem jedné role - tvrďák s nehybnou tváří, který pro ránu nejde daleko. Ale Ron Perlman má ve své filmografii i o poznání náročnější kousky, jako je třeba kultovní Jméno růže.
Ta tvář. Lehce rozpoznatelná, výrazná a definující. Natolik, že mu vlastně v průběhu čtyřicet let trvající kariéry patrně hází polena pod nohy víc, než by se mohlo zdát. Není totiž lehké ho obsadit.
Fotogalerie
Když zkusil romantický žánr, v seriálu Kráska a zvíře ho zamaskovali k nepoznání. Běžně hraje vyvrhele z okraje společnosti, zabijáky a další profese, které se k němu hodí na pohled. Ale ve skutečnosti je Perlman pod slupkou drsňáka citlivý chlápek.
Nejistý rváč
Perlman byl obézní teenager s brýlemi, ale byť je v tom věku člověk s nadváhou lehkým terčem, vzpomíná, že to nejtěžší se odehrávalo uvnitř. Okolí ho neodsuzovalo až tak, jak si to sám představoval. Všichni démoni byli v jeho hlavě.
Na škole ho čekaly fyzické zkoušky, kterými napoprvé neprošel. Na léto proto nasadil dietu - jídla jen bez soli. „Je překvapivé, v čem všem je sůl. Jediné věci, které měly chuť a mohl jsem je jíst, byly hořčice a cibule," vzpomíná Perlman v šou televizní stanice Fox. A shodil 40 kilo.
Tam někde se datují jeho herecké začátky. Když se na střední škole chystalo divadelní představení, na kasting se přihlásilo 42 děvčat, ale žádný kluk. Nakonec to nějak spadlo na něj a protože byl jediný, roli dostal.
„Dodnes je to jediný moment, kdy jsem pracoval, zatímco ostatní řekli ne," vzpomíná s nadhledem v rozhovoru pro pořad Good Morning America.
Válka o Hellboye
Vysoké čelo roubené vráskami, výrazná tvář, která jakoby se nehodila do dnešní doby, ho zrovna nepředurčuje na romantické role, nebo alespoň role optimistických hlavních hrdinů. Co je trochu na škodu, protože umí hrát, má charisma a neztratí se ani v odlehčené poloze. Ale tak nějak se s ním veze to, že nepatří mezi naleštěné hezouny.
Jakoby se ho držel cejch seriálu Kráska a zvíře z konce osmdesátých let, kterým nastartoval kariéru. Není těžko uhodnout, koho z dvojice hlavních postav žijících v moderním New Yorku tehdy ztvárnil.
Pro roli v dramatu Jméno růže (1986), které podle románu Umberta Eca natočil francouzský režisér Jean-Jacques Annaud, mu hned v první den nanášeli make-up a další masky, aby z něj udělali kompletního hrbáče. A tp celých 12,5 hodiny. Šlo o jednu pasáž, v níž se jeho postava objevuje bez oblečení. Točilo se ani dvě hodiny.
I když měl Perlman za sebou desítky rolí na obou stranách Atlantiku, na tu největší si počkal až do roku 2004. Opět téměř k nepoznání, jako bojovník s nadpřirozenem Hellboy v stejnojmenném snímku. Studio původně chtělo někoho slavnějšího, třeba Vina Diesela, ale režisér Guillermo del Toro, který s Perlmanem předtím natočil už několik filmů, čekal, až odpor povolí a Perlman dostane zelenou. A sedl tam výborně. Ostatně, jako vždy, když se najde pro něj typově vhodná role.
Perlman pro všechno
Byť začínal v evropských artových filmech jako Boj o oheň (1981), Jméno růže (1986) nebo Město ztracených dětí (1995), má za sebou i spoustu špatných rozhodnutí, respektive špatných filmů typu Policejní akademie 7: Moskevská mise (1994) a Ostrov Dr. Moreau (1996). Ale v Ostrově si alespoň zahrál s Marlonem Brandem.
Herectví považuje za jízdu na horské dráze, kdy místo nahoře je opravdu vysoko a místo dolů, tedy období bez hraní, je opravdu nízko. A to ho ničí. Proto patrně bere všechny nabídky, protože se bez práce necítí dobře.
Když se ho jednou ptali, jakou nelepší radu v životě dostal, řekl: „Šťastná žena, šťastný život." A prý to platí i v práci. Paradoxně se loni po téměř čtyřiceti letech rozvedl s manželkou Opal, s níž má dvě děti. Vnitřně nejistý, čerstvý sedmdesátník teď pluje životem sám.
