Imrich Rešeta
24. 05. 2020 07:54
Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain
Josef Mengele nastoupil do koncentračního tábora v Osvětimi 24. května 1943. Kvůli svým šíleným pokusům si dvaatřicetiletý doktor rychle vysloužil nelichotivou přezdívku Anděl smrti.
Josef Mengele pochází z bohatých poměrů, narodil se v rodině Karla Mengeleho, majitele úspěšné továrny na výrobu zemědělských strojů. Studoval hned na několika univerzitách a zaměřil se na medicínu a antropologii.
Fotogalerie
Získal doktorát z filosofie za práci o rasových rozdílech ve struktuře spodní dásně a studia medicíny ukončil materiálem s názvem Rodinný výzkum rozštěpu horního rtu, horního patra a dásně. Koncem 30. let vstupuje do SS a když je v roce 1942 raněn na ruském frontě, vrací se do Německa i s Železným křížem, vyznamenáním za statečnost. Kvůli zdravotnímu stavu je prohlášen za neschopného boje a hledá si nové uplatnění.
Na prahu Osvětimi
Na začátku roku 1943 dostává Mengele impulz od přítele a svého bývalého učitele Dr. Otmara Freiherra von Verschuera, kterého kdysi potkal na Institutu pro dědičnou biologii a rasovou hygienu ve Frankfurtu. Verschuer byl biolog a genetik se zaměřením na výzkum dědičnosti nemocí a anomálií u dvojčat, zastánce eugeniky a nuceného sterilizování.
Svého bývalého žáka postrčil k tomu, aby se nechal přeložit do některého z koncentračních táborů. Tak se Josef Mengele 24. května 1943 stává lékařem v Osvětimi, respektive v sekci vyhrazené pro romské vězně.
Od prvního dne pochopil, že zatímco dosud se věnoval jenom teoriím, kterými ho naočkoval mimo jiné i Verschuer, tady má rozvázané ruce. A pustil se do praxe.
Anděl smrti
Pro nově příchozí byl Mengele jedním z prvních lidí, které po vystoupení z přeplněných vagonů uviděli. Okamžitě se ujímal selekce, vybíral si dvojčata nebo něčím odlišné lidi. Měl třeba v oblibě trpaslíky.
Jeho kolegové v Osvětimi obvykle jenom dohlíželi na vězně, nesnažili se je moc léčit. Nebyl důvod, neustále přicházeli další a další. Ne tak Mengele, i když ten povolání lékaře pochopil po svém. Začal provádět šílené a neetické experimenty, při nichž nebral na nic ohledy. Je pravděpodobné, že jen využíval moc, která mu byla dána pozicí v táborové hierarchii a to, co dělal, mu způsobovalo víc osobní potěšení než věděckou satisfakci.
Podle pamětníků byl prakticky všude, oplýval entuziasmem a nikdy na něj nedolehlo utrpění, jehož byl svědkem a posléze i strůjcem. Vždy měl nažehlenou a upravenou uniformu, na tváři mírný úsměv. Vypěstoval si dokonce v jistém smysli otcovskou image, rozdával dětem lízátka a bonbony. Ale tato dobrota z něj vyprchala hned za dveřmi operačního sálu.
Nepolapitelný Mengele
Po válce se sice ocitá v zajetí americké armády, ale to ještě nikdo netuší, co všechno má na svědomí, takže je brzo propuštěn. Pod několika falešnými jmény se pohybuje po Německu a dokonce chvíli pracuje jako pomocník na farmě.
Uvědomuje si ale, že přeživší z Osvětimi a hlavně pečlivé záznamy, které si vedl o pokusech, mu po případném dalším uvěznění už nedají šanci na útěk. A jako válečného zločince na něj čeká smrt. S pomocí bývalých kolegů utíká do Ženevy, kde od Červeného kříže dostane pas na jméno Helmut Gregor a míří do Argentiny.
Po jistých potížích v Argentině, bez licence zde vykonával lékařskou praxi a věnoval se třeba potratům, odchází do Paraguaye. Tam v roce 1959 získává občanství a doklady na jméno José Mengele.
Také on byl terčem izraelské tajné služby Mosad a původně měl být chycen společně s Adolfem Eichmannem, ale selhala logistika agenti se domů vraceli jenom s jedním nacistou. Když pak Izrael musel věnovat pozornost zhoršujícím se vztahům s Egyptem, pátrání po Mengelem bylo odloženo.
Anděl smrti, jeden z nejhorších lidí 20. století, umírá na infarkt v roce 1979 při plavání.
Na fotky ze života Josefa Mengeleho se můžete podívat do GALERIE:
Fotogalerie
Zdroje: history.com, wikipedia.org, osvetim.info, historycollection.co
