Den, kdy se Francie dočkala Godota: Z premiéry slavného dramatu Samuela Becketta diváci odcházeli předčasně

Imrich Rešeta
05. 01. 2024 08:00

Zdroj: Wikimedia Commons/Roger Pic, Public domain

Čekání na Godota je slavné drama irského autora Samuela Becketta. Ten jej napsal ve francouzštině a premiéry se dočkalo 5. ledna 1953 v jednom malém pařížském divadle. Ne všichni diváci tehdy byli spokojení...

Irský spisovatel a dramatik Samuel Barclay Beckett (1906-1989) byl zajímavý chlapík. Přednášel na Sorbonně, za druhé světové války působil v protifašistickém odboji a stal se jedním z hlavních představitelů absurdního divadla, které u nás známe i díky Václavu Havlovi.

Silvestr s Thomasem Edisonem: Když slavný vynálezce poprvé veřejnosti ukázal žárovku, zvědavce svážely vlaky

Čekání na Godota od Samuela Becketta

Stručně řečeno, ve slavném Beckettově titulu se setkají dva chlápci, Vladimir a Estragon, kteří čekají na třetího, ale ten nikdy nedorazí. I díky tomu se z názvu hry Čekání na Godota stalo rčení označující situaci, kdy na něco nebo někoho čekáte, ale nedočkáte se.

Beckett hru napsal na konci 40. let, ale premiéry se dočkala až 5. ledna 1953 v malém pařížském divadle Théâtre de Babylone. Byl to večer plný rozpaků. Část publika odešla, protože byla zmatená podívanou bez děje a téměř bez kulis. Oni vlastně ti dva čekající jen tak žvaní. Krátce je vyruší další tři lidé, ale v zásadě se nic nestane.

Jistý francouzský kritik tehdy napsal, že "toto není divadlo, jak ho známe". A měl pravdu. Bylo to absurdní divadlo, které ještě jenom začínalo. Není jednoduché pochopit, o čem Godot vlastně je. V průběhu dekád se objevily desítky vysvětlení, od náboženských přes psychoanalytické až po sexuologické, protože Vladimir a Estragon jsou prý stárnoucí pár homosexuálů...

Právě díky nejednoznačnosti, nadčasovosti a síle textu se Čekání na Godota hraje dodnes. A podle magazínu History.com se některé z jeho nejpůsobivějších nastudování hrály ve vypjatých situacích - ve věznici San Quentin (1957), v Jižní Africe z éry apartheidu s čistě černošským obsazením (1976), v obléhaném Sarajevu během války (1993) nebo v New Orleans po hurikánu Katrina (2007)...