Imrich Rešeta
02. 07. 2020 11:56
Zdroj: Národní filmový archiv
Jedenáct let po trezorových Skřiváncích na niti se mohl Jiří Menzel vrátit ke svému oblíbenému Bohumilu Hrabalovi. Nebyla to ale jednoduchá cesta.
Bylo mu teprve 28 let, když Jiří Menzel svým prvním samostatným celovečerním snímkem Ostře sledované vlaky (1966) dobyl svět. Získal jednoho z mála Oscarů pro český film a rovněž potvrzení, že je tady tvůrce, který má před sebou velkou budoucnost.
Fotogalerie
Tři roky na to pokračuje v adaptacích svého oblíbeného autora Bohumila Hrabala filmem Skřivánci na niti, a to ho málem stojí kariéru. Snímek totiž měl jít do kin v zcela jiné politické situaci, společnost už přidusila normalizace.
Skřivánci v trezoru
I když by se mohlo zdát, že adaptacemi poetického Hrabala není po zkazit, opak je pravdou. Skřivánci na niti jsou příběhem z padesátých let, kdy se nepřátelé státu, jako třeba intelektuálové nebo živnostníci, ocitají na nucených brigádách v kladenských ocelárnách. Protože se už psal rok 1969, tyto osudy měly zůstat v tiché minulosti. Snímek skončil v trezoru a Jiří Menzel měl před sebou nedobrovolnou pauzu z „politických důvodů“.
Na její prolomení natočil budovatelskou agitku Kdo hledá zlaté dno (1974), kterou napsal se Zdeňkem Svěrákem. Z filmu není moc poznat jejich rukopis a už vůbec ne režiséra, ale cíl byl splněn - režim dal nadějnému tvůrci další šanci.
Paradoxně to ale nebylo zase tak jednoduché, protože Menzel chtěl pokračovat v adaptacích Hrabalových textů. A když ve stejném roce, kdy mělo premiéru Kdo hledá zlaté dno, vyšla kniha Postřižiny, rozhodl se zfilmovat právě tu. Jenže Hrabal byl také ještě v barrandovské nemilosti.
Od myslivců k pivu
Prý to dokonce bylo tak, že Jiří Menzel na Barrandově odevzdával scénář ke Slavnostem sněženek (1983) a bylo mu řečeno, že to už raději ty Postřižiny.
Zatímco Bohumil Hrabal dal svým pečlivě vykresleným figurkám mikropříběhy, Jiří Menzel jim dal tvář. Všechno to zdánlivě neuchopitelné, to, co vdechuje postavám život a je pro to zvláštní slovo pábení, dokázal Menzel vytáhnout a pečlivě rozpohybovat na filmovém plátně.
Jde, samozřejmě, z velké části také o zásluhu herců, kteří zalidňují hrabalovské příběhy. V případě Postřižin je to hlavně Magda Vášáryová jako Maryška, svobodomyslná manželka správce pivovaru, Jaromír Hanzlík jako Pepin, opravdu hlučný a vynalézavý bratr správce, a nakonec Jiří Schmitzer, který onoho málomluvného správce Francina hraje. Pak je zde jistota v podobě legend typu Rudolf Hrušínský, Pavel Vondruška nebo Petr Čepek.
Díky těm všem se životem překypující vzpomínky Bohumila Hrabala povedlo přenést do filmové řeči, která nemá jak zestárnout ani 40 let po premiéře. Snímek v restaurované verzi uvádí do kin Národní filmový archiv od 2. července.
