Imrich Rešeta
25. 08. 2020 15:53

Sdílet

Zdroj: Wikimedia Commons/ESO/M. Kornmesser, CC BY

Trvalo to desítky tisíc let a z planety zmizely tři čtvrtiny všeho života. Teď se ukazuje, že za hromadným vymíráním stála hrozba z vesmíru.

Geologové rozlišují několik desítek vymírání na naší planetě, ale jenom pět z nich považují za opravdu velké. Měnilo se klima a vegetace, živočišné druhy, které vládly planetě, odcházely do minulosti.

Záhada vymírání slonů v Botswaně: Jen za týden jich z neznámých příčin uhynul tucet

Podezřelé vymírání

„Katastrofy, jako je rozsáhlý vulkanismus a globální oteplování, mohou zničit i ozonovou vrstvu, ale důkaz o nich je pro daný časový interval neprůkazný,“ uvádí Brian Fields, profesor fyziky a astronomie na Univerzitě Illinois v Urbana Champaign, v prohlášení k nové studii Supernova spouští vyhynutí na konci devonu.

Na konci devonského období, téměř před 360 miliony let, vymřelo 75 % všech druhů na Zemi. Kameny z této éry uchovávají tisíce spór, které jsou podle všeho spáleny ultrafialovým zářením, což naznačuje, že s naší ochrannou ozonovou vrstvou nebylo všechno v pořádku.

Field ukazuje na radioaktivní izotopy plutonium-244 a samarium-146, které lze nalézt ve skalách a fosiliích z konce devonského období. Žádný z nich se dnes na Zemi přirozeně nevyskytuje, takže jediný způsob, jak se sem mohly dostat, je prostřednictvím kosmických explozí.

Teoretický fyzik Matt Caplan už ví, co zničí vesmír. Jen to zatím neexistuje

Exploze mění Zemi

Supernovy ukončují životy obřích hvězd a následně v několika vlnách vysílají nepředstavitelně rychle do vesmíru vysoce energetické ultrafialové, rentgenové a gama záření. Ty můžou poškodit ozónovou vrstvu Země i na desítky tisíc let. A fosilní důkazy naznačují, že biologická rozmanitost se na naší planetě podstatně snížila na dobu asi 300 000 let ke konci devonu.

Podle Fieldovy teorie by jedna nebo několik explozí supernovy, vzdálené od Země asi 65 světelných let, mohly být zodpovědné právě za dlouhodobou ztrátu ozonu. Počet výbuchů lze vysvětlit tím, že hvězdy se obvykle vyskytují v shlucích s jinými hvězdami, takže další supernovy se pravděpodobně objeví krátce po první.

„Hlavním poselstvím naší studie je, že život na Zemi neexistuje izolovaně. Jsme obyvatelé většího vesmíru a vesmír zasahuje do našich životů. Často nepostřehnutelně, ale někdy divoce," dodává Fields.

Zdroje: space.com, pnas.org