Imrich Rešeta
05. 12. 2021 17:25
Zdroj: Freepik
Přestože existují tisíce návodů na osobní rozvoj, které jsou podpořeny i výzkumy pozitivní psychologie, magazín Conversation upozorňuje, že míra úzkosti a deprese celosvětově neklesá. Právě naopak. Jsme i přes pokroky v psychologii odsouzeni k tomu, abychom byli nešťastní?
V periodiku Review of General Psychology vyšel v roce 2005 hojně diskutovaný článek s takzvaným koláčem štěstí. Podle něj je štěstí z 50 % určeno geny, 10 % závisí na okolnostech a 40 % na „záměrné aktivitě“.
Geny a prostředí
Koláč štěstí se obratem dočkal velké kritiky, zejména kvůli části o genetice. Vědci z oboru behaviorální genetiky uskutečňovali po celá desetiletí studie s dvojčaty a zjistili, že 40 % a 50 % rozdílů v jejich štěstí bylo vysvětleno genetikou. Proto se toto číslo objevilo i v koláči štěstí.
Jenže tato čísla vychází z předpokladu, že jak jednovaječná, tak i dvojvaječná dvojčata formuje stejné prostředí. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Proto autoři původního článku napsali v roce 2019 další, v němž představili jemnější přístup k účinku genů na štěstí, a víc se zaměřili na vliv prostředí.
Příroda a výchova nejsou na sobě nezávislé, neustále na sebe působí. Geny ovlivňují chování, které lidem pomáhá vybrat si prostředí. Například extroverze přenášená z rodičů na děti pomáhá dětem budovat jejich skupiny přátel. Prostředí ale zasahuje také do genů. Když byly nastávající matky vystaveny hladomoru, geny jejich dětí se změnily a došlo k potlačení produkce růstového hormonu. Děti se rodily menší než obvykle a často s kardiovaskulárními onemocněními.
Je nám souzeno být nešťastní?
To, zda se lidé mohou stát šťastnějšími, závisí také na jejich „environmentální citlivosti“ – jejich schopnosti měnit se. Někteří lidé jsou vnímavější ke svému okolí, a tak mohou výrazně změnit své myšlenky, pocity a chování v reakci na negativní i pozitivní události. Když si třeba přečtou něco o pozitivní psychologii, mohou se tím nechat ovlivnit a zažít podstatně více změn ve srovnání s ostatními. A tyto změny můžou trvat déle.
Neexistuje však žádný pozitivní psychologický přístup, který by fungoval u všech, protože jsme jedineční jako naše DNA. A tudíž máme odlišnou kapacitu pro blaho a jeho výkyvy v průběhu života. Někteří lidé mohou bojovat o něco tvrději než jiní, aby zlepšili svůj blahobyt, a tento boj může znamenat, že budou nešťastní po delší dobu. A v extrémních případech nemusí nikdy zažít vysokou úroveň štěstí.
Lidé citlivější ke svému okolí mají zvýšenou
schopnost změny, mohou být schopni zlepšit svůj blahobyt, pokud si osvojí zdravý životní styl a
rozhodnou se žít a pracovat v prostředí, které zvyšuje jejich "dávku" štěstí. Byť v našem blahobytu hraje genetika
velkou roli, neurčuje kdo jsme. Důležitá jsou také rozhodnutí, která děláme ohledně toho, kde žijeme, s kým žijeme a jak žijeme své životy, což ovlivňuje štěstí nás i dalších generací.
Zdroje informací:
Theconversation.com: Why some people find it harder to be happy
