Ve světě hororů bude Pátek třináctého vždy tím druhým, který "jen" napodobil úspěšnější a slavnější Halloween. Ale přesto jsou ozvěny filmu patrné i mimo žánr a okruh jeho fanoušků.
Tomuto subžánru hororu se říká slasher, český ekvivalent by mohl být vyvražďovačka. Drží se několika pravidel už od sedmdesátých let, kdy vznikl patrně první takto zařaditelný film - Černé Vánoce (1974).
Fotogalerie
Pravidla jsou poměrně jednoduchá. Začíná se smrtí, nejčastější obětí je dívka, poté se na scéně objeví parta mladých lidí se vším, co k nim patří - alkohol, první sexuální zkušenosti a tak podobně. Na scénu přichází maskovaný vrah, který s největší pravděpodobností bude používat nůž. Většina postav přijde různými nehezkými způsoby o život, možná se jim ke konci povede zbavit i vraha samotného, a hrstka přeživších uniká na svobodu.
Dvanáct pátků třináctého
Poté, co Halloween (1978), někdy překládán i jako Předvečer svátku Všech svatých, od legendárního režiséra Johna Carpentera, sklidil fenomenální ohlas a vydělal stonásobky svého rozpočtu, Hollywood zavětřil nový zlatý důl.
Producent Sean S. Cunningham spěchal dokonce tak moc, že ještě ve fázi vývoje scénáře si v prestižním periodiku Variety zaplatil inzerát oznamující, že se chystá film Pátek třináctého. A měl s ním velkolepé plány - chtěl, aby snímek zvedal diváky v kině ze židle a měla to být doslova jízda na horské dráze.
Povedlo se mu to a 9. května 1980 nastartoval úspěšnou frančízu, která dnes čítá dvanáct filmů, jež dohromady utržily 466 milionů dolarů. Je potřeba si uvědomit, že rozpočty jednotlivých dílů byly v průměru 6,5 milionů dolarů a tržby jednoho vycházejí zhruba na 39 milionů. Mimo to stojí další příjmy, postupně na VHS, DVD, Blu-ray a pak streamování série pravděpodobně vydělává slušné peníze dodnes.
A titulní zabiják Jason Voorhees v ikonické hokejové masce pronikl i mimo svůj rybník. Vedle spáleného, v pruhovaném pulovru oděného Freddyho Kruegera ze série Noční můra v Elm Street, a Michaela Myerse, mlčenlivého monolitu s bílou tváří z Halloweenu, patří ke třem nejznámějším žánrovým figurám, které se objevují třeba v Simpsonových.
Mimochodem, s úvodními díly všech zmiňovaných sérii se pojí zajímavé tváře. V prvním Pátku třináctého hraje Kevin Bacon (na úvodní fotce se v hodně krátkých šortkách opírá nohou o auto), Noční můra v Elm Street disponuje mladičkým Johnny Deppem a Halloween proslavil Jamie Lee Curtis.
Kdo třímá nůž?
Pokud se Pátek třináctého alespoň něčím lišil od zbytku slasherového pelotonu, tak to byla nejistá identita zabijáka v prvním díle.
Můžete přeskočit na další odsek, chcete-li, jinak se dovíte, že v průběhu filmu jsou vraždy sledovány očima jejich vykonavatele a z vraha vidíme jenom hrubé rukavice nebo velké boty. Až ke konci se ukáže, že místo předpokládaného chlapa je za tím vším paní Voorheesová, která tak mstí svého utonulého syna Jasona. Přesně toho, který později sám převezme krvavé rodinné řemeslo a od třetího dílu nasadí svou pověstnou bílou hokejovou masku. Že to úplně nemá logiku? S tou se Pátky třináctého nikdy moc nekamarádily.
Patrně má na tomhle dějovém zvratu podíl mistrovské Psycho (1960), kde se lehce žongluje s identitou a pohlavím vraha.
Čekání na pátek
Série sice začala v kempu Crystal Lake, ale pak se přesunula do dalších lokací a desítka Jason X (2001) se dokonce odehrává ve vzdáleném roce 2455. Vraždění, sex mladých lidí, a zase vraždění zůstávají.
Zatím posledním výletem vraha Jasona Voorheese do světa filmu je jedenáct let starý remake Pátek třináctého (2009). Od té doby se sice zvažoval tv seriál, další remake a vzduchem létala spousta nápadů, ale žádný se nedostal do cíle.
Ukázalo se totiž, že podle amerického zákona o autorských právech může autor napsaného díla, po 35 letech od jeho dodání, získat práva zpět. Toho využil scénárista prvního dílu Victor Miller, který si na ně nárokuje, byť dosavadní majitel práv producent Sean S. Cunningham tvrdí, že Miller psal na objednávku a tudíž dušení vlastnictví stále připadá jemu. Pokračování soudu mělo proběhnout letos na jaře, ale kvůli pandemii je konec sporu a nový Pátek třináctého patrně v nedohlednu.