Imrich Rešeta
01. 07. 2020 10:37

Sdílet

Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain

S majákem postaveným nedaleko Jervisovy zátoky v Novém Jižním Walesu bylo špatně snad všechno. A tuto smůlu přenášel i na rodiny lidí, kteří na něm pracovali.

Pro zoufalé námořníky prodírající se špatným počasím představuje obvykle maják záchranu, která je bezpečně navede k pevnině. Ne tak maják, který byl před 160 lety postaven v Austrálii.

Tragická smrt v zasněžených horách. Hledání slavného Forrestova pokladu si vyžádalo už pátou oběť

Šlendrián na pobřeží

O vybudování majáku na Mysu svatého Jiří bylo rozhodnuto v roce 1856, ale ještě než byla stavba o čtyři roky později dokončena, ukázalo se, že její přípravu a samotné vybudování provázela řada špatných rozhodnutí.

Tím hlavním bylo, že nikdo nepřizval Komisi lodivodů, která by měla být autoritou v rozhodování o umístnění tak důležité stavby. Když se její představitelé dostali ke kontrole vznikajícího majáku, zjistili, že už samotné podklady k projektu trpí „nesrovnalostmi tak závažného charakteru, že není možné rozhodnout, zda některá z pozic označených na mapě skutečně existuje."

Dalším velkým problémem bylo, že světlo majáku nešlo dobře vidět ze severního přístupu do zátoky Jervis, ale ani z jižního. Ukázalo se také, že dodavatel si stavbu posunul blíž k lomu, ze kterého těžil kámen. Již zmiňovaná kontrola zjistila, že došlo k posunu asi 4 kilometry na sever.

V důsledku tohoto nedbalého přístupu ztroskotalo v letech 1864-93 na pobřeží Nového Jižního Walesu až 23 lodí, které by správně postavený maják mohl navigovat do bezpečí.

Co udělá s plastem dvacet let na dně oceánu? Výsledky nové studie jsou pesimistické

Tragický maják

V roce 1889 byl proto na druhé straně zátoky Jervis, na místě nazvaném Point Perpendicular, postaven nový maják, který měl o poznání lepší pozici. V průběhu let se ale ukázalo, že mít dvě takové stavby pohromadě je trochu matoucí. Původní maják tak dostalo na hraní australské námořnictvo, které z něj v letech 1917-22 udělalo na cvičeních ruinu. Ta je dnes národní památkou a součástí parku Booderee.

To ale není všechno ze smolné historie majáku na Mysu svatého Jiří. Při hraní s nabitou pistolí zastřelila v červenci 1887 Kate Gibson, dcera hlavního strážce majáku, svou kamarádku Harriet Parker, dceru jednoho z pomocníků na majáku.

Osm let na to se utopil hlavní strážce majáku Edward Bailey. Se dvěma syny chytal ryby asi 3 kilometry jižně od majáku, když ho smetla vlna. Byl zdatný plavec, ale na břeh se nikdy nedostal a nechal po sobě vdovu s jedenácti dětmi.

Zdroj: lighthouses.org.au