Pokud chceme v životě najít rovnováhu a vnitřní klid, může nám velmi pomoci meditace. Uvnitř vlastní mysli se nachází ještě jeden svět. Ponořte se do něj.
Jestli už vás někdy někdo napojoval na EEG nebo jste toho byli svědky, viděli jste v různých křivkách mozkové frekvence. Během běžného života mozek produkuje čtyři základní. První z nich je beta. Je to nejčastější frekvence dospělého člověka, který je vzhůru. Máme ji, když na něco zaměřujeme pozornost, ale zároveň vnímáme své okolí, zda nám z něj něco nehrozí. Dřív bylo praktické být čas od času přesně takhle výrazně bdělý. Hodilo se to ve chvílích, kdy bylo opravdu potřeba být tak trochu nastražený, protože z divočiny hrozilo neustálé nebezpečí. I když už na nás dnes medvědi často nečíhávají, objevila se nová nebezpečí, která si ani nepřipouštíme.
Neustálý přísun vizuálních podnětů z okolí jako jsou reklamy, billboardy, pornografie i sociální sítě je pro mozek důvodem zůstat neustále ve střehu. Projevuje se to tak, že máme neustále hlavu plnou myšlenek a o většině z nich ani nevíme. Háček je v tom, že mozku je jedno, kolik myšlenek v něm proběhne. Zareaguje příslušnou emocí a následně prožitkem těla na každou jednu z nich. Tady nacházíme důvod, proč si moderní člověk často „všimne, že ztloustl“ nebo si „ani nevšiml, kolik toho už vykouřil“. Mozek jede na plné obrátky, v tom zmatku se ani nedá vyznat a zároveň stoupá pocit vystresovaných a úzkostných myšlenek. Mnoho lidí se už v prvních vteřinách po ránu budí s pocity úzkosti až paniky. Když potom někomu takovému řeknu, ať jen pozoruje své myšlenky, prožívá to jako hodně bolestné chvilky. A není se čemu divit. Jak z toho tedy ven?
I když už to prakticky nezažíváme přesně z důvodů, které jsme už nastínili, mozek je schopen i dalších frekvencí. Během spánku jsou to nejpomalejší theta a delta, ale je tu ještě jedna, na kterou se zaměříme. Tou je frekvence o něco pomalejší než vystresovaná beta a o něco rychlejší než podvědomé spánkové frekvence. Je jí alfa, kterou můžeme naměřit u člověka v úplně zrelaxovaném těle a stále ještě vědomé mysli. Kdy byste řekli, že se něco takového objevuje samo od sebe? Úplně přirozeně těsně po probuzení a chviličku před úplným usnutím. A taky ve chvílích, kdy prostě a jednoduše jenom jsme. Všimli jste si, jak dneska lidi málo lelkují? Jenom tak koukat z okna nebo do ohně se stává čím dál vzácnějším zážitkem.
Z takové alfy toho můžeme opravdu hodně vytěžit. Jedná se totiž o jediný stav mozku, kdy se můžeme dívat sami na sebe a zároveň o tom uvažovat. Což je přesně to, co beta neumožňuje. Beta umožňuje jen reagovat, a to podle zaběhaných a pro mozek funkčních navyklých vzorců. Když se ještě v betě pokusíme začít sami sebe přesvědčovat, že věci určitě dobře dopadnou, že není důvod ke stresu nebo tu důležitou zkoušku určitě uděláme, je mozek náhle plný protiargumentů. A často zlých, všimli jste si? Objeví se takové myšlenky jako „na to prostě nemáš“, „vždycky budeš tlustá“ nebo „nikdo nemůže vědět, jak to dopadne“. Takové myšlenky nutně plodí další a nakonec si připadáte, jako kdyby mozek honil sám sebe za ocas.
Pokud jsme celý život naladěni na betu, tak je opravdu představa v ní nečinně zůstat pěkně děsivá. Ze své podstaty nás neustále nutí něco dělat, někam směřovat, za něčím běžet nebo něco stihnout. Mnoho lidí tak vůbec nepřijde na to, že díky meditaci mohou navštívit úplně odlišný prožitkový svět.
„Díky meditaci se naučíte udělat si odstup od svých myšlenek,“ říká terapeutka Alžběta Protivanská. Nezastavitelný vlak myšlenek se zpomalí a začnete si všímat, že máte větší svobodu si vybrat, kterému z vagónků se budete opravdu věnovat. Taky se lépe naladíte na svoje tělo a příště si daleko dříve všimnete, že vás nějaká situace stresuje a bude pro vás jednodušší z ní odejít. Především sami na sobě a vlastní zkušenosti zjistíte, jaký je rozdíl v prožitku mezi frekvencemi beta a alfa. Objevíte v sobě tak místo, které můžete bezpodmínečně milovat a kde je naprosté bezpečí a klid. Nejlepší na tom je, že postupně zjistíte, že je tohle místo neustále s vámi.