Imrich Rešeta
29. 10. 2020 11:24
Zdroj: Pixabay.com
Ještě před několika lety se nepředpokládalo, že by Apophis zasáhl Zemi, ale podle nejnovějších údajů to vypadá na kolizi 12. dubna 2068.
Vesmírem se pohybuje spousta těles, kterých dráha koliduje se Zemí, ale obvykle časem dojde k úpravě jejich trajektorie a minou nás. Apophis má 48 let na to, aby si vybral jinou cestu.
Nová hrozba z vesmíru
„Světlo vyzařované z tělesa ho trochu postrčí. Teplejší strana planetky tlačí o něco silněji než chladnější strana, protože vyzařuje víc světla v neviditelné infračervené vlnové délce. Takže na Apophis působí čistá negravitační síla," vysvětluje pro magazín Gizmodo astronom Dave Tholen, který působí na University of Hawai.
Planetka podle něj nabírá na rychlosti právě díky tomuto nerovnoměrnému záření. Jde o tak malou sílu, že u větších útvarů se obvykle příliš neprojeví. Ale čím menší je vesmírné těleso, tím snazší je takzvaný Jarkovského efekt pozorovat. Apophis, složený z niklu a železa, je široký přibližně 340 metrů.
Tholen a jeho kolegové získali nové údaje o chování planetky na začátku roku z dalekohledu Subaru. Ukázalo se, že se vzdaluje od původní čistě gravitační oběžné dráhy přibližně o 170 metrů ročně, co je dost na to, aby se 12. dubna 2068 srazila se Zemí.
Čekání na kolizi
NASA proto planetku zařadila na třetí příčku seznamu nejvyšších hrozeb pro Zemi. Šance, že ke srážce dojde, se pohybuje od 150 000 až po 530 000 k jedné. Důvod, proč se čísla tak rozcházejí, tkví v Jarkovského efektu. Jeho dopad na Apophis si totiž vyžaduje další pozorování, která umožní lépe pochopit, jak se to nakonec celé vyvine. Původně se také počítalo s tím, že se k naší planetě nebezpečně přiblíží v letech 2029 a 2036.
Apophis byl poprvé pozorován v roce 2004 a od té doby je jeho pohyb pečlivě monitorován. Kvůli své dráze dostal jméno podle staroegyptského boha Apopa (Ničitele), který sídlí v podsvětí a každý den se pokouší pohltit sluneční loď boha Ra. O 48 let zjistíme, jestli je planetka nesoucí jeho jméno také ničitel, nebo se Zemi vyhne.
Zdroje: gizmodo.com, cneos.jpl.nasa.gov
