Imrich Rešeta
04. 05. 2020 07:44
Zdroj: Wikimedia Commons/Amélie Legrand de Saint-Aubin, Public domain
Timbuktu mělo pověst města vzdělanců arabského světa, ulic plných domů ze zlata a vůbec jednoho z nejvyspělejších míst své doby. Přitahovalo pozornost cestovatelů, ale pokud nebyli muslimové, vstup jim byl zakázán, a obvykle za porušení tohoto pravidla platili životem.
Timbuktu leží na břehu řeky Niger z západoafrickém státě Mali. Je známo netradičními budovami a hrobkami z hlíny, díky kterým je zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Fotogalerie
Patrně naposledy se o něm víc psalo v roce 2012, když tu islámští radikálové zbourali dvě hliněné svatyně.
Mladý muž v Africe
Vraťme se přibližně o 200 let zpátky. V malé francouzské vesnici u pobřežního městečka Rochefort žije se svojí babičkou a sestrou Auguste René Caillié. Pocházel z chudých poměrů a o rodiče přišel v mladém věku, takže nebyl prostor a čas na formální vzdělávání.
Jenže Caillié má dobrou hlavu. Když v šestnácti opouští zbytek rodiny a stane se členem posádky lodě směřující do senegalského města Saint-Louis, ukazuje se, že mladý muž má talent na jazyky a velice rychle se přizpůsobuje novému prostředí a kultuře.
Poté se sice nějakou dobu plavil na obchodní lodi, ale následné doprovázení britské expedice, křižující senegalskou poušť Ferlo, v něm posílilo touhu stát se dobrodruhem a objevitelem. A tomu doslova obětoval část života. Aby totiž předešel nezdarům snílků, kteří považovali svět za otevřené a bezpečné místo, co často končilo smrtí, vzal na sebe převlek muslima.
Mýtus zavátý pískem
Cailliéovým velkým snem bylo navštívit legendární město Timbuktu, které těžilo ze své polohy na břehu řeky Niger a od 12. století nesmírně zbohatlo díky obchodu s otroky, solí, zlatem a slonovinou. S bohatstvím přišlo zvýšení počtu obyvatel, který se v 16. století odhadoval na 50 000, a také vzdělanost. Byla zde totiž zřízena hlavní islámská univerzita lákající učence z celého islámského světa.
Kombinace vzdělanosti a bohatství, Timbuktu bylo popisováno jako město přetékající zlatem, přitahovala i Cailliéa. A nejen jeho. V roce 1826 místo navštívil britský major Gordon Laing, jenže byl zavražděn, když opustil jeho hradby. Nemuslimové zde nebyli vítání.
Caillié na to šel jinak. V přestrojení za muslima využil všechny své znalosti kultury, jazyka, nářečí a zvyků, takže působil nenápadně. Předstíral, že je Egypťan, který se vrací domů poté, co ho jako dítě unesli Napoleonovi vojáci. Do vysněného Timbuktu dorazil 20. dubna 1928.
Trpký úspěch
„Vytvořil jsem si úplně jinou představu o vznešenosti a bohatství Timbuktu. Město na první pohled představovalo hromadu špatně vyhlížejících domů postavených z hlíny," poznamenal si první dojmy Caillié.
V rozporu s příběhy kolujícími v civilizovaném světě nenašel velké, hustě osídlené město, všude byli jen velbloudi, malé skupinky místních posedávajících na rohožkách a Mauři spící před jejich domy. Žádné stopy po bohatě kvetoucím obchodu nebo vzdělanosti a vznešenosti.
V době Cailliéovy návštěvy totiž mělo Timbuktu zlatý věk za sebou. Úpadek začal v roce 1593, když sultán Ahmad I al-Mansur obvinil učence z neloajálnosti, co některé z nich stálo život a ještě víc jich uteklo do exilu. Město také nedokázalo obstát v konkurenci rostoucího transatlantického námořního obchodu.
Caillié si na prahu třicítky sice splnil sen a navštívil Timbuktu, ale dlouho se tam nezdrží a 4. května 1828 odchází. Jako první Evropan a nemuslim návštěvu města přežije. Po návratu do Francie podává svědectví o své cestě, za co se mu dostane nejvyšší cti - je mu je udělen Řád čestné legie, co je nejvyšší francouzské státní vyznamenání - a k tomu slušnou penzi. Umírá o deset později na tuberkulózu na vlastním panství.
Kromě zboření jedné legendy ukázal také, že poznávat svět lze i jinak, než tomu bylo v té době zvykem. Tedy s vojenskou podporou, desítkami otroků nosících vybavení a velkou karavanou. Sám dokázal o moc víc, než nákladné expedice.
