Olga Ross
14. 06. 2019 16:00
Zdroj: Youtube/pripyat-city.ru
Dlouhý seznam obětí, které zahynuly onu osudovou noc během černobylské jaderné katastrofy, začíná většinou jménem Valerije Chodemčuka. S největší pravděpodobností byl vůbec první obětí havárie. Jeho tělo se nikdy nepodařilo najít, i když po něm jeho kolegové brodící se v radioaktivním odpadu zoufale pátrali. Jaké byly poslední chvíle života operátora oběhových čerpadel, o kterém se zmiňuje i úspěšný seriál Černobyl?
Fotogalerie
Valerij Chodemčuk byl zkušeným zaměstnancem jaderné elektrárny, kde pracoval již od září 1973. V osudovou noc 26. dubna 1986 působil jako operátor hlavních oběhových čerpadel. Stal se zřejmě vůbec první obětí katastrofy, protože v době výbuchu reaktoru se nejspíše nacházel v sousední strojovně hlavních oběhových čerpadel.
Předtucha smrti
Když Chodemčuk před havárií dorazil na své pracoviště a měl si od dosavadního operátora převzít směnu, nastaly problémy. Podle bývalého kolegy Michaila Rybočkina, který na osudové okamžiky zavzpomínal v krátkém rozhovoru zveřejněném na kanálu Youtube, měl údajně Chodemčuk v noc havárie špatný pocit a nechtěl od Rybočkina přebrat povinnosti. Nebyl spokojený se stavem systémů a odmítal signovat přebírací směnový arch.
„Měl z něčeho špatný pocit, nechtěl papíry podepsat. Řekl jsem mu, že takhle jsme to přebírali od předchozí směny. Museli to nakonec rozhodnout nadřízení, tak jsme jim volali a oni nám řekli, že si Chodemčuk prostě směnu přebrat musí," uvedl Rybočkin. Chodemčukův osud byl zpečetěn.
Další příběhy hrdinů z Černobylu najdete zde:
- Černobylský inženýr Sitnikov: Dobrovolně si šel pro smrt. Vdova popsala tehdejší utrpení
- Ve vteřině přišel o obličej: Černobylský šéf směny Perevozčenko se podíval přímo do vybuchlého reaktoru
- Operátor Černobylu Akimov: Na těle mu nezbyl milimetr zdravé kůže, přesto bojoval
- Černobylský likvidátor Ščerbina: Z papaláše se stal hrdinou, který pracoval i s československými záchranáři
- Statečný hasič z Černobylu: Vdova popsala jeho poslední dny života
Chvíle před smrtí
V hlavním velíně černobylské jaderné elektrárny mezitím probíhaly první fáze bezpečnostního experimentu, který vedl k nestabilitě reaktoru. Když dostal šéf turbínové směny Perevozčenko pocit, že se s reaktorem děje něco nezvyklého, rozběhl se nahlásit problém do kontrolní místnosti. Letmo ještě zahlédl Chodemčuka, který zápasil s oběhovými čerpadly.
Perevozčenko velení řekl, že na vlastní oči viděl, jak 350 kilogramů těžké uzávěry regulačních tyčí v reaktoru začínají nadskakovat. Šéf směny čtvrtého bloku Alexandr Akimov se mezitím snažil havárii zoufale zabránit. Už ale bylo pozdě.
V čase 01:23:45 dochází k havárii a dvěma explozím, které rozmetají palivo a 700 tun radioaktivního hořícího grafitu na všechny strany. Perevozčenko ani na chvíli neváhá a křičí na celý velín, že dole u reaktoru byl Chodemčuk a vyráží svého kolegu hledat. Následují ho šéf experimentu Djatlov a kolega Juvčenko. To, co vidí, jim vyráží dech...
U čerpadel se po výbuchu objevila obrovská jáma. Djatlov i Juvčenko sledovali, jak Perevozčenko slézá dolů a zoufale hledá kolegu Chodemčuka. K pátrání po Chodemčukovi se přidali i další zaměstnanci elektrárny, kteří do poslední chvíle nechtěli uvěřit, že je jejich kolega mrtev. Sami přitom dýchali radioaktivní prach a jejich tělo absorbovala vysoké dávky radiace.
Chodemčuk tak s největší pravděpodobností zemřel okamžitě - na rozdíl od svých kolegů, kteří výbuch sice přežili, ale dostali smrtelnou dávku ozáření. Zdravotníci vzpomínali, jak z pátračů po Chodemčukovi zaživa sundávali oblečení i s kusy kůže.
Mezi vůbec první oběti neštěstí se kromě Chodemčuka někdy počítá i inženýr Vladimír Šašenok, kterého našli nedaleko exploze ležet na zemi v bezvědomí, ze kterého se již nikdy neprobral. Na místě pravděpodobné smrti Valerije Chodemčuka je dnes pamětní deska.
