Imrich Rešeta
18. 10. 2020 12:10
Zdroj: Wikimedia Commons, Public domain
Britský voják Harry Farr pravděpodobně utrpěl šok z výbuchů granátů a trpěl také hyperakuzí. Potřebné pomoci se nedočkal, 18. října 1916 byl zastřelen za zbabělost.
Do britské armády vstoupil 8. května 1908, to mu bylo sedmnáct. O šest let později je s práporem nasazen do zákopů na západní frontě, kde se přítomnost smrti a neustálé ostřelování podepsalo na jeho zdravotním stavu. V květnu 1915 se zhroutil v silných křečích.
Volání o pomoc
„Neustále se třásl. Nesnesl hluk děl. Dostali jsme od něj dopis, ale byl to rukopis cizince. Dokázal psát dobře, jenže nemohl držet pero, protože se mu třásla ruka,“ vzpomíná jeho žena Gertrude Farr na období, kdy se Harry octl v nemocnici.
Nešťastný voják pravděpodobně trpěl hyperakuzí, co je zvýšená citlivost při vnímání zvuků. I ty běžné jsou pak pak lidem nepříjemné. O hluku z výbuchů na frontě ani nemluvě. K tomu se patrně přidružil syndrom, který se zrodil v zákopech první světové války - šok z výbuchů granátů. Mezi jeho následky patří oslabující úzkost, přetrvávající noční můry a fyzické utrpení od průjmu až po ztrátu zraku. Farr byl i tak propuštěn z nemocnice a poslán zpět na frontu.
V následujících měsících se několikrát ohlásil u mediků a v dubnu 1916 byl kvůli svému stavu čtrnáct dní hospitalizován. Poté už na něj lékaři neměli čas, protože nebyl fyzicky zraněn a museli se věnovat rostoucímu počtu obětí války.
Smrt na úsvitu
Farr se znovu pokusil vyhledat lékaře 17. září 1916, ale byl odmítnut kvůli naléhavějším případům. Ještě téhož dne se ve 20:00 hlásí ke službě, a krátce nato zmizí. Když byl několik hodin později nalezen, odmítl se vrátit do první linie. Vojenská policie jej zatkla za neuposlechnutí rozkazů a 1. října stanul před soudem s obviněním z „takového chování před nepřítelem, které projevuje zbabělost.“ Válečnému soudu předsedal podplukovník Frederick Spring a celé to trvalo jen dvacet minut, po nichž by Farr uznán vinným a dostal trest smrti zastřelením. Rozsudek byl vykonán 18. října v 6:00 ráno.
„Nedokážu říci, co tomuto muži zničilo nervy, ale při mnoha příležitostech nebyl schopný udržet chladnou hlavu v akci a vyvolal paniku. Kromě situací pod palbou jsou ale jeho charakter a chování velmi dobré," řekl u soudu Farrův nadřízený kapitán A. Wilson. Kaplan, který byl na popravě přítomen, později vzpomínal, že si voják odmítl nechat zavázat oči a smrti čelil s velkou důstojností.
Gertrude původně dostala od armády informaci, že Harry byl zabit v akci. Poté ji ale zastavili válečný vdovský důchod a dověděla se, že na něj nemá nárok, protože manžel byl zastřelen pro zbabělost.
Válka o spravedlnost
Během první světové války britské soudy vynesly 3 080 trestů smrti za vojenské zločiny, z toho 306 pro případ dezerce a zbabělosti. Mezi popravenými byli tři důstojníci, ostatní jsou poddůstojníci nebo vojáci a některým z nich bylo méně než 18 let.
V devadesátých letech se britští poslanci snažili zpětně dosáhnout spravedlnost pro vojáky, jako byl Harry Farr. Nepomohlo to i přes zveřejnění důkazů, že místo návratu na frontu potřebovali v první řadě odbornou lékařskou pomoc. Premiér John Major jim odmítl zpětně udělit milost s odůvodněním, že by šlo o přepisování historie.
V srpnu 2006 britský ministr obrany Des Browne toto rozhodnutí změnil. Prohlásil, že si nepřeje „podruhé se hádat o rozhodnutích velitelů v terénu, kteří se snažili aplikovat dobová pravidla a standardy“, ale „je lepší uznat, že v některých případech došlo k bezpráví, i když nemůžeme říci, v kterých. A uznat, že všichni tito muži byli oběťmi války.“ V roce 2007 byl přijatý zákon, který umožňuje posmrtně udělit vojákům milost, i když to nemá vliv na žádné odsouzení ani trest.
Zdroje: wyborcza.pl, alchetron.com, wereldoorlog1418.nl, independent.co.uk, em.muni.cz
