Imrich Rešeta
22. 11. 2020 16:03
Zdroj: ESO/G. Hüdepohl
Pozorování vzdálených vesmírných těles může být mimořádně složité, protože ho komplikuje spousta překážek. Astronomové z Evropské jižní observatoře si vypomáhají sci-fi pomůckou.
Vypadá to jako obrázek ze sci-fi filmu, v němž se svádějí líté boje ve vzdálené galaxii a před dávnými lety. Není to tak celkem pravda, i když o něco podobně neuvěřitelného na něm přeci jenom jde - astronomové se čtveřicí oranžových laserů snaží překlenout propast času a prostoru.
Explodující podívaná
Fialová věc na úvodní fotografii je mlhovina Carina, která se nachází v souhvězdí Lodní kýl. V roce 1751 ji objevil slavný francouzský matematik a astronom Nicolas-Louis de Lacaille, který určil polohu téměř 10 000 hvězd.
V letech 1750–1754 vedl de Lacaille výpravu k mysu Dobré naděje, odkud pozoroval Měsíc, Venuši a Mars. Jeho údaje, ve spojení s podobnými pozorováními provedenými na severní polokouli, vedly k výpočtu přesnějších hodnot vzdálenosti těchto těles.
Mlhovina Carina se nachází asi 7500 světelných let od Země a ve skutečnosti ji tvoří dvojice obřích hvězd, která exploduje ve velkolepé erupci plynu a prachu. I když díky tomu jde o jeden z nejzářivějších hvězdných systémů v Mléčné dráze, její pozorování může problematické, neboť plynná atmosféra Země zkresluje pohled na nebeské objekty. Proto se ke slovu dostávají lasery.
Střílení na mlhovinu
Pracovníci Evropské jižní observatoře (ESO) střílí tyto lasery z dalekohledu VLT (Very Large Telescope), aby simulovali vzdálené hvězdy. Astronomové se poté na ně zaměřují a zjišťují, jak moc jsou paprsky rozmazané pozemskou atmosférou. Mimochodem, jejich oranžovou barvu způsobují částice sodíku v naší atmosféře.
Díky cvičení s falešnými hvězdami mohou astronomové následně efektivněji kalibrovat dalekohled VLT. A korigovat rozmazání způsobené atmosférou při pohledu na skutečné hvězdy, galaxie nebo mlhoviny jako je Carina.
Zdroje: eso.org, livescience.com, britannica.com
