Imrich Rešeta
08. 08. 2020 12:58
Zdroj: NASA
Vladimir Komarov byl nejen prvním člověkem, který se do vesmíru podíval opakovaně, ale také prvním, jemuž se dobývání kosmu stalo osudným.
Historie letů do vesmíru je lemována úspěchy, ale také tragediemi, které připomínají, že každé snažení má i negativní stránky.
Fotogalerie
Odvážní muži a ženy ve vesmíru se ne vždy vrátili domů živí a zdraví. Prvním z nich byl otec dvou dětí, pilot a nejlepší kamarád Jurije Gagarina.
Poprvé ve vesmíru
Vladimir Komarov pocházel ze skromných poměrů, jeho otec byl domovníkem, matka kuchařkou, a před II. světovou válkou žili v malém suterénním bytě v Moskvě. Po roce 1945 začal studovat na leteckém učilišti a později pokračoval na Žukovského vojenské letecké inženýrské akademii.
Po získání titulu inženýra letectví se pouští do výcviku kosmonautů a v roce 1964 se stává velitelem Voschod 1, první pilotované lodě ze stejnojmenného sovětského vesmírného programu. Byl to vlastně modifikovaný Vostok, kterým předtím letěl Jurij Gagarin, ale vnitřek kabiny byl vykuchán, aby se do ní místo jednoho kosmonauta vešli tři.
Důležité bylo, že se mělo přistát přímo v návratové kapsli, takže její součástí už nemuselo být rozměrné katapultovací křeslo. I tak byla posádka, na čele s Komarovem, jenom v lehkých kombinézách a bez skafandrů, aby se vešli dovnitř.
Politika mocnější než technika
Leonid Iljič Brežněv trval na tom, že sovětští kosmonauti musí provést něco velkolepého, a tak se na stole objevil nápad, že se dvě rakety setkají ve vesmíru, dojde k jejich spojení, posádky se vymění a vrátí zpátky na Zem. Šlo o Sojuz 1 a Sojuz 2.
První z nich měl pilotovat Vladimir Komarov, na tom druhém se k němu o den později měla připojit tříčlenná posádka. Bylo známo, že oba Sojuzy jsou šité horkou jehlou a mají spoustu nedostatků, jen se to nikdo neodvážil oznámit Brežněvovi. Záložní pilot Vladimira Komarova byl Jurij Gagarin, jeho nejlepší kamarád. Vladimir si byl vědomý toho, že pokud odmítne letět, Jurij ho bude muset nahradit, a tak nedostoupil, i když tušil, že to pro něj může znamenat smrt.
Gagarin se to pokusil změnit tím, že napsal desetistránkový dopis, který předal svým známým v KGB, ale nikdo se neodvážil posunout informace vyšším místům. I přesto, že konstruktéři v průběhu finálních testů našli na Sojuzu 1 víc než 200 chyb. Gagarin dokonce přišel na start v plné výbavě, aby nahradil svého kamaráda, ale národnímu hrdinovi nedovolili jít na sebevražednou misi.
Souboj s raketou
Ke startu Sojuzu 1 došlo 23. dubna 1967. Komarov byl pochopitelně zmlklý a tušil, že to pro něj nedopadne dobře. Jeho kolegové se ho pokoušeli rozveselit zpěvem a prý se k nim i přidal. Celkovou atmosféru to ale příliš nevylepšilo.
Problémy začaly téměř okamžitě po startu, jeden solární panel přestal fungovat, takže loď neměla dostatek energie, selhávala navigace a když se Komarov pokusil upravit tyto a další problémy, které na něj vyskakovaly jeden za druhým, loď se začala točit kolem své osy. „Proklatá loď! Na co sáhnu, to nefunguje!" křičel podle záznamů. Na Zemi už bylo konečně rozhodnuto o odložení startu Sojuzu 2 a hlavně o Komarovově návratu.
V situaci, kdy ho raketa moc neposlouchala a spojení s řídícím střediskem vypadávalo, se Vladimir pustil do přistání. Dlouhých pět hodin bojoval s přístroji, které ukazovaly špatné údaje, a zhoršenou ovladatelností, až se mu povedlo vstoupit do atmosféry. Jeho poslední slova zněla: „Sestup začal dobře. Teď shoří antény a spojení se přeruší. Na shledanou na Zemi."
Smrt hrdiny
V té chvíli Sojuzu 1 selhal hlavní padák, který se neotevřel kvůli problémům s tlakovým senzorem, a když se Komarov pokusil manuálně otevřít záložní, ten se zase zamotal do popruhů. Následoval nekontrolovatelný a ničím nebrzděný pád rychlostí přes 130 kilometrů v hodině.
Osud Sojuzu 1 a Komarovova spálená mrtvola přinutily úřady, aby odložily start druhého raketoplánu, se kterým měl ve vesmíru navázat spojení. Později se na Sojuzu 2 objevily stejné konstrukční chyby a jeho posádka by patrně byla rovněž odsouzena na smrt. Jurij Gagarin se ostře pustil do úřadů, co si mohl ve svém postavení národního hrdiny dovolit. Prý ho to natolik změnilo, že byl už jenom stínem kdysi sebevědomého a bezstarostného mladíka.
Po těchto událostech Sovětský svaz ztratil výhodu, kterou předtím v letech do vesmíru měl, a tak o dva roky později na Měsíci jako první přistáli američtí kosmonauti.
Vzpomínku na Vladimira Komarova najdete v GALERII:
Fotogalerie
Zdroje: nasa.gov, thevintagenews.com, kosmonautika.cz
