Imrich Rešeta
29. 05. 2020 09:30
Zdroj: NASA
Říká se, že šaty dělají člověka. V případě výletů do vesmíru to jde ještě dál - přežití člověka závisí na šatech. Za šedesát let jejich vývoje se však nemyslelo jen na funkční stránku, ale také na tu stylovou.
Skafandr chrání svého nositele před opravdu nehostinnými podmínkami. Sluneční paprsky můžou zahřát tělo astronauta až na 120° Celsia, naopak ve stínu vesmíru teplota klesne až na -124° Celsia.
Fotogalerie
Mimo těchto brutálních teplotních rozdílů musí skafandr poskytovat dýchatelný vzduch, umožňovat relativně volný pohyb a být neustále v kontaktu s mateřskou lodí. Nemluvě už o pevnosti, která odolá nebezpečným mikrometeoritům.
Od balonů do vesmíru
Rané návrhy skafandrů vyrostly z tlakových kombinéz, které nosili průkopníci létaní v horkovzdušných balónech a letadlech. Od té doby prošli skafandry složitým vývoje až do podoby miniaturních kosmických lodí, které létají samostatně. Ty ale byly po katastrofě raketoplánu Challenger v roce 1986 postaveny mimo službu.
Skafandry umožnily lidem sbírat vzorky z lunárního povrchu, provádět opravy na Hubbleově vesmírném dalekohledu nebo plavat prázdnotou a dívat se na svoji mateřskou planetu. Představují neocenitelného pomocníka, díky kterému se člověk může dostat do vesmíru a pochopit, že tam venku ještě máme co objevovat.
Oranžový debut
První opravdový skafandr byl ruský SK-1, který v dubnu 1961 použil Jurij Gagarin na prvním letu kosmické lodi Vostok 1. Po návratu musel Gagarin vystřelit padák a s jeho pomocí přistát na zemi. Skončil na poli, kde mírně řečeno šokoval místního farmáře a jeho dceru. Těm se naskytl zvláštní úkaz: z nebe se snesl muž v jasně oranžovém obleku s velkou bílou helmou.
„Když mě uviděli v kosmickém obleku, jak jdu k nim a táhnu padák, začali od strachu ustupovat. Řekl jsem jim, nebojte se, jsem Sovět jako jste vy. Sestoupil jsem z vesmíru a musím najít telefon, abych zavolal do Moskvy!“ vzpomínal Gagarin na neobvyklé setkání.
Do kosmického závodu vstoupily také Spojené státy americké s nově založenou agenturou NASA a zvolily jinou barvu. Jejich oděvy vyrostly z tlakových obleků, které nosili piloti letových zkoušek v ohromných výškách. Měly vnitřní vrstvu z neoprenu potaženého nylonem a výraznou hliníkovou vnější vrstvu, původně určenou k ochraně pilotů před ultrafialovým a tepelným zářením. Tento reflexní kovový vzhled (na úvodní fotce ho představují členové projektu Mercury) se pak proslavil i ve sci-fi filmech.
Poprvé venku
Sověti vedli v kosmických závodech i nadále, v březnu 1965 kosmonaut Alexey Leonov uskutečnil první výstup z lodi, konkrétně Voskhodu 2, do volného vesmíru. Strávil v něm 12 minut, jeho skafandr Berkutu měl ale v kovovém batohu dost kyslíku na 45 minut. Kvůli ztuhlosti obleku měl Leonov velké potíže dostat se zpět k lodnímu průlezu a doslova se při vynaloženém úsilí vykoupal v potu.
Americký astronaut Ed White dosáhl podobného úspěchu v červnu 1965. Po vystoupení z kosmické lodi Gemini IV zůstal ve vesmíru po dobu 23 minut. Na rozdíl od sovětského kolegu měl Whiteův skafandr přívod kyslíku skrz tzv. pupeční šňůru, kterou byl připojen k mateřské lodi. Obleky Gemini se skládaly ze šesti vrstev nylonu, vysokotlaké přilby se sluchátky a mikrofonem. Rukavice s odepínatelných pojistnými kroužky umožňovaly snadné otáčení zápěstí. Účelem těchto skafandrů bylo poskytnout větší rozsah pohybu, než jaké měly obleky použité během předchozí americké mise Mercury.
Na Měsíc
Dalším velkým krokem v evoluci skafandrů jsou ty patrně nejznámější, které nosila posádka Apolla 11, jenž poprvé přistála na Měsíci. Používaly se od roku 1968 do roku 1975 a musely poskytnout větší flexibilitu a manévrovatelnost než kdykoli předtím. Zároveň měly být lehké a pohodlné pro dlouhé hodiny strávené na povrchu Měsíce.
Neil Armstrong popsal svůj oblek jako „tvrdý, spolehlivý a téměř plyšový“. Vyznačoval se slavnou přilbou, která umožňovala široký, neomezený výhled. Třívrstvým kapalinovým chladicím a ventilačním oděvem obíhala studená voda, aby zabránil přílišnému pocení astronauta a zamlžení obličejové desky. Počáteční obleky poskytovaly šest hodin podpory života, ale později mise Apolla, jako například ty, které používaly lunární rover, měly vylepšené baterie, aby vydržely další hodinu.
Hollywood na scéně
Stylové obleky Douga Hurleyho a Boba Behnkena, astronautů, kteří se chystají na Mezinárodní vesmírnou stanici v rámci unikátní spolupráce NASA a SpaceX, mají daleko od objemných oranžových oděvů, jenž obvykle nosili američtí astronauti. Pocházejí z dílny hollywoodského kostýmního výtvarníka Joseho Fernandeze, který pracoval také na filmech Captain America: Občanská válka (2016) nebo Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti (2016).
Přilby vyšly z 3D tiskárny a rukavice jsou uzpůsobené tak, aby nimi byl možné ovládat dotykovou obrazovku. Jejich primární účel však zůstává stejný - chránit členy posádky. Zajišťují, že astronauti mají dostatek kyslíku a regulují jejich teplotu. Komunikační spojení a vzduch jsou poskytovány prostřednictvím jediného „pupečního“ kabelu v sedadle, který se připojuje k obleku.
I když je jejich název Starman, jsou určeny pouze pro použití uvnitř modulu Crew Dragon. Do volného vesmíru se v nich astronauti nepodívají.
Na nejzajímavější skafandry z historie vesmírných letů se můžete podívat do GALERIE:
Fotogalerie
Zdroje: nasa.org, wired.com, space.com, bbc.com
