Jen s obtížemi jste schopni vykonávat dříve zcela samozřejmé a banální činnosti, každý pohyb ramenního kloubu vyvolává silnou bolest, motorika ramene je jen velmi omezená a léky nepomáhají. Trápí nás velmi silné bolesti a je nám stanovena diagnóza „zmrzlé rameno.“ Co s tím?
Symptomy onemocnění zamrzlého ramene
Je to stav, kdy rameno zdánlivě bez příčiny a obvykle v noci začne bolet, zvolna tuhne a výrazně omezuje předtím zcela přirozené pohyby, jako upažení, vzpažení, předpažení nebo rotační pohyby. Nemocný člověk má problém sám sebe obsloužit při zcela běžných činnostech, není schopen si obléci prádlo, není schopen si zamíchat lžící čaj a už vůbec není schopen jako dřív poskytovat „full“ servis svému partnerovi či potomkům.
Informaci, že je něco špatně, dostáváme formou začínajících potíží pozvolna. Bohužel jen málokdo jim věnuje pozornost a ještě méně z nás se zamyslí nad možnými příčinami.
Proč jsme vystaveni tomuto onemocnění
Naše ramena nenesou jen to, co vidíme očima - hlavu, krk a ruce. Nesou i všemožné psychické zátěže, traumata a trápení, které nám život přináší do cesty, se kterými si neumíme poradit, pochopit či je vyhodnotit. Proč se nám stává, že máme trapézové svaly ztuhlé jako kámen a přitom jsme nevykonávali žádnou fyzickou činnost?
A naše ramena jsou postihovány postupně drobnými záněty, které prostě ignorujeme a ony odezní. Ale příčina problémů odstraněna není a tak tělo přitvrzuje a z drobných problémů se vyvine artritida či artróza.
Jako důsledek toho že naše ramena mají naloženo víc, než jsou schopny unést. Onemocnění zmrzlým ramenem postihuje nejčastěji jedince, kteří se snaží ze všech sil pečovat o své blízké, vaří, nakupují, uklízejí a tato činnost se jim stává smyslem života.
Tento stav není vinou lenošného partnera nebo dětí, mohou si za to sami. Jen těžce se to přijímá, pocit trestu za poctivou snahu poskytnout svým blízkým, nebo zaměstnavateli maximální servis vnímáme jako křivdu. Ztuhlým ramenním klubem onemocní jedinci, kteří neústupně, zarputile vstupují do života druhých za cenu vlastního sebeobětování.
Uzdraví se ten, kdo pochopí a změní svůj život
Když pochopíme, že k uzdravení nám nepomohou analgetika nebo operace, ale prostá změna přístupu k našemu životu, odhození nepřiměřených zátěží a trápení, zbavení se tíhy a trápení světa a lidí kolem nás, máme šanci na vyléčení. Nejsme titáni, abychom ji sami mohli nést.
Zkusme se každé ráno zpříma postavit, zhluboka dýchat a z nitra sebe odhazovat všechny stresy, boly a zátěže. Postupně zakružme svými rameny a s radostí pozorujme, jak bolest ztrácí sílu a přichází úleva a postupné uzdravení.