Říkáte si, proč je vaše kamarádka pořád tak dobře naladěná? A jak jí to včera slušelo, když jste se viděly po delší době. Snažíte si vzpomenout, co vám vyprávěla, že je základem jejího spokojeného života. Odpověď je snadná – začala běhat.
Když se hýbete, vaše tělo vylučuje antistresové hormony. Právě při běhu vaše tělo jásá díky endorfinům, jejichž hladina se zvýší až o desetinásobek, a to i půl hodiny poté, co doběhnete s jazykem na vestě domů. K nabuzení a motivaci vám zase pomůže adrenalin. Podobné je to i s noradrenalinem, který vás udrží bdělou a natěšenou dát si ještě o kolečko kolem hřiště navíc.
Čeho se například pomalým během zbavíte, je kortizol. Jeho odbourávání vám uleví od psychické i fyzické únavy.
Čím déle poběžíte, nemyslí se teď, abyste uběhla maraton, ale čím více se budete blížit konci své plánované trasy, můžete pozorovat, že se vám poběží lépe, radostněji. Může za to serotonin neboli hormon štěstí. Serotonin vám do mozku pošle takovou dávku radosti, jako kdyby vám někdo řekl, že už nikdy nemusíte k zubaři. Zbaví vás deprese, úzkosti, nespavosti, i klidněji usnete.
Další látkou, která se vám při běhu uvolňuje do těla, je dopamin. Je více znám jako hormon, který podporuje sexuální libido a touhu. Zároveň ale podporuje naši kreativitu a fantazii (což kolikrát může s hříšnými myšlenkami souviset) a dodá vám zdravou sebedůvěru. Také se budete cítit namotivovaně, s odhodláním dosáhnout cíle.
Běh tedy zní jako recept na všechny vaše problémy. Začínejte ovšem pozvolna, neplánujte si trasy na deset kilometrů do kopce prudkého jak točité schody. Vaše tělo by zažilo nepříjemný šok a vzpamatovávat byste se mohla až několik týdnů. Běhejte pomalu, po zhruba kilometru už zjistíte sama, jaké tempo vám vyhovuje, a celkovou vzdálenost navyšujte postupně. Tři kilometry pro začátek vašeho nového, spokojenějšího já jsou naprosto dostačující.