Imrich Rešeta
26. 04. 2020 08:05
Zdroj: Archiv
Havárie v Černobylské jaderné elektrárně, kde sobotu 26. dubna 1986 došlo k výbuchům, požáru a následně i roztavení aktivní zóny reaktoru, patří k největším katastrofám svého druhu v historii lidstva. Dnešní výročí je smutnou ukázkou toho, když lidé nezvládnou techniku, která jim má sloužit. A také připomínkou, že o životy nepřicházejí jenom muži.
Čtyřiatřicet let od katastrofy nejen že není všechno zapomenuto. Memento zůstává i díky výtečnému loňskému seriálu Černobyl z produkce HBO.
Fotogalerie
Ale také kvůli požáru, který před dvěma týdny vypukl nedaleko místa nejhorší jaderné havárie v historii lidstva a radiace na místě rychle vystoupala až šestnáctkrát nad obvyklé hodnoty.
Ženy ve stínu
V přímé souvislosti s černobylskou havárií z 26. dubna 1986 zemřelo 31 lidí. Někteří hned, jiní v následujících hodinách až týdnech. Příběhy mužů, kteří na místě více čí méně úspěšně čelili katastrofě, jsou dobře popsány.
Jenže se zapomíná, že v třicítce prvních obětí byly i dvě ženy - Jekatěrina Ivaněnko (na fotce vlevo) a Klavdia Luzganova. Dnes jsou známé jen strohé střípky z jejich životů. Nevíme, jak žily a jestli po nich zůstaly rodiny či známí. Záznamy se omezují na to, že pracovaly na útvaru vojenské policie v Pripjati a oné osudné noci byly ve službě.
Obě setrvaly na svých postech, navzdory všemu, co se odehrávalo. Nikdo jim totiž neřekl, že mají utéct a zachránit se. A ony, věrné své povinnosti, zůstaly na místě až do posledních sil. Ivaněnko pracovala na vrátnici naproti nechvalně známému bloku č. 4. Záchranáři ji našli ráno kolem páté hodiny ležet na cestě. Luzganova hlídala nedaleké staveniště skladu paliva, které se od čtvrtého bloku nacházelo vzdušnou čarou asi 200 metrů. Do nemocnice byla odvezena rovnou ze služby...
Konec v zinkové rakvi
Jekatěrina Ivaněnko zemřela na akutní nemoc z ozáření 26. května, tedy přesně měsíc po katastrofě, ve věku 53 let. Její kolegyně Klavdia Luzganova, podle některých zdrojů smutná žena bez příbuzných a přátel, přežívala v nemocnici o něco déle. Milosrdná smrt si po ni přišla až 31. července, po dlouhých šestadevadesáti dnech. Na lůžku "oslavila" i své 59. narozeniny.
Obě ženy jsou pohřbeny na hřbitově Mitino v Moskvě, tak jako ostatní oběti havárie. V zinkových rakvích, aby jejich mrtvoly nezamořovaly okolní půdu.
A i když jsou součástí památky na katastrofu, která nemá obdobu, je jim věnováno překvapivě malé množství vzpomínek. Jako by ženy neměly v takové situaci místo. Nelze ale zapomínat, že i ony přišly o životy v jedné z největších tragedií moderní doby.
