Imrich Rešeta
24. 10. 2020 10:14
Zdroj: Wikimedia Commons/GG Bain News Service, Public domain
Annie Edson Taylor získala pověst matky všech kaskadérů. Ve skutečnosti si ale chtěla jen přilepšit k důchodu. Když 24. října 1901 vplula v sudě do vod Niagarského vodopádu, měla zrovna 63. narozeniny.
Na konci 19. století padl v Občanské válce její manžel, a proto si musela přivydělávat příležitostnými pracemi. Pak se dočetla o rostoucí popularitě vodopádů na hranicích Spojených států amerických s Kanadou.
Fotogalerie
A dostala nápad na šílený kousek, který by jí mohl přinést nejen slávu, ale také finanční přilepšení na důchod.
Smrtící výzva
Niagarské vodopády byly dlouho magnetem pro odvážlivce, kteří je zdolávali na laně. Voda samotná ale představovala nepřekonatelnou překážku. Třeba Matthew Webb, trénovaný a zdatný sportovec, první člověk historie, který oficiálně přeplaval Lamanšský průliv, v roce 1883 zemřel při pokusu o zdolání peřejí pod Niagarskými vodopády.
O osmnáct let později se na scéně objevuje 62letá učitelka Annie Edson Taylor, která se rozhodla zkusit víc - splavit nejen samotné vodopády, respektive ten největší z nich, 53 metrů vysokou Podkovu, ale hlavně vyjít z toho živá, slavná a bohatá.
Pečlivě dohlížela na výrobu sudu z dubového dřeva, aby si byla jista, že je pevný a vodotěsný. Lhala o svém věku a dokonce si najala manažera, který tisku řekl, že jeho klientka je „42letá vdova, inteligentní a odvážná. Zdolala Alpy, splavila nebezpečné vody a prozkoumávala divoké neznámé země.“
Annie Edson Taylor a kočka v sudě
Nejdřív došlo na zkoušku. Do sudu byla 18. října vložena kočka, s níž je Annie často vidět na fotografiích. Když je otřesené zvíře vyloveno živé, nastal čas na ostrý start. První pokus se měl uskutečnit v středu 23. října, ale foukal příliš silný a nebezpečný vítr. Annie už seděla v sudě, ale pak se i dvěma muži, kteří ji měli doprovázet na člunu, rozhodli pokus raději zastavit. „Bojíme se riskovat. Pokud se půjdeme na řeku, všichni skončíme ve vodopádu," řekl jeden z nich.
Následující den, Annie měla shodou okolností 63. narozeniny, už se počasí uklidní. Odvážná žena znovu leze do sudu vysokého jeden a půl metru a širokého přibližně metr. Měla ho vystlaný polštáři a zatížený kovadlinou, aby se nepřevracel, co bylo důležité nejen na řece, ale také i pro pád samotný. Jinak by si mohla zlomit vaz.
Ve dvě hodiny odpoledne ji malý člun se dvěma pomocníky odtáhne do vzdálenosti asi jeden a půl kilometru od vodopádu a o několik minut později se řítí vstříc 53 metrů dlouhému pádu. Divákům se tají dech, když zpěněné peřeje sud vyvrhnou. Naštěstí je celý, přihlížející muži ho rychle vyloví ven a když vypáčí víko, jeden z nich vykřikne: „Žije!"
Annie krvácí, ale má jen lehké poranění na hlavě a je v šoku. S chůzí jí musí pomáhat a než odejde do svého penzionu, stihne říct několik slov novinářům: „Už nikdy nepůjdu přes vodopády." Slabost ale rychle odezní, protože důležitější je, že právě jako první člověk na světě přežila pád z Niagarských vodopádů.
Levná sláva
Paradoxně jí to až tak moc nepomohlo. Za svůj kousek, který i s naloděním trval přibližně 20 minut, a následné promo akce sice dostala odměny ve výši několika stovek dolarů, ale to bylo všechno. Napsala knížku o svém životě, nechala se fotografovat se sudem a prodávala turistům tematické suvenýry.
„Myslela jsem, že bych mohla udělat něco, co ještě nikdo na světě neudělal. A čestně a rychle bych si vydělala nějaké peníze," vysvětluje ve své autobiografii, proč podnikla odvážný kousek. Nicméně jí to extrémně velkou slávu nebo peníze nepřineslo. Traduje se dokonce, že její manažer cestoval po USA se sudem a mladší a hezčí ženou, kterou vystavoval jako hrdinku z Niagarských vodopádů.
Pravá Annie Edson Taylor skončila v chudobinci a na sklonku života svůj špatný zdravotný stav a počínající slepotu připisovala úderům do hlavy, které utržila v průběhu slavného pádu. Ale i když 29. dubna 1921 zemřela v chudobě, odvahu a niagarské prvenství jí už nikdo nemohl upřít.
Na odvážný kousek Annie Edson Taylor se můžete podívat i do GALERIE:
Fotogalerie
Zdroje: autorevue.at, oakwoodniagara.org, wbfo.org
