Radka Křivánková
11. 02. 2020 10:00

Zdroj: Pixabay.com

Jak si představujete svoji budoucnost? Pociťujete obavy, máte pochybnosti o dosažení svých plánů, chybí vám víra ve vlastní schopnosti? Golemův efekt říká, že se vaše černé plány nejspíš naplní. Realitou se stanou i plány nadějné, budete-li je mít. Tomu se zase říká Pygmalion efekt.

Golemův efekt (negativní) a Pygmalion efekt (pozitivní), souhrnně také Rosenthal-Jacobsonův efekt, potvrzují fenomén sebenaplňujícího očekávání. Týká se osobního života, výchovy dětí, mezilidských vztahů, ale i kariéry nebo vědeckého výzkumu. I vědci si musí dávat pozor na to, aby svým očekáváním nevědomě neovlivnili výsledky svých experimentů. A možné to bezpochyby je.

Fotogalerie

Další 2 fotkyDalší 3 fotky

„Na má slova dojde“

Člověk nemusí mít zrovna ambice v oblasti jasnovidectví nebo věštění, a přece se chová tak, aby na jeho slova došlo. Psycholog Tomáš Novák ve své publikaci Posilněte si svoji vůli popisuje fungování Golemova efektu ve školním prostředí. Žák s dobrou pověstí bývá u učitelů hodnocen lépe, učitelé tímto způsobem potvrzují svá očekávání. Dělají to nevědomě, ale jejich chování jednoznačně vede k naplnění očekávání.

Ze školního prostředí ostatně pochází i slavný Rosenthal-Jacobsonův experiment, který Golemův, resp. Pygmalion efekt potvrdil již v šedesátých letech minulého století.

Ty nejbizarnější poruchy psychiky najdete pod pojmem disociace

„To už znám“

Golemův efekt názorně ilustruje také experiment gruzínských psychologů. Opakovaně lidem dávali do rukou koule, do pravé těžší a do levé ruky lehčí kouli. Člověk po určité době začne očekávat, že do pravé ruky dostane těžší a do levé lehčí závaží. Ačkoli výzkumníci koule vymění, člověk už vnímá hmotnost koulí dle svého očekávání. Přestože má v levé ruce nově těžší kouli, větší zátěž vnímá v ruce pravé.

Pokud jde o koule, nejedná se o nic zásadního. Horší jsou každodenní situace naplněné negativním očekáváním, potažmo předsudky a stereotypy. Například když své kolegy považujeme za neschopné, bude dle toho jejich práce vypadat, sami k tomu podvědomě přispějeme. Co teprve stav, kdy za neschopné budeme považovat svého partnera nebo děti?