Imrich Rešeta
04. 06. 2020 10:03
Zdroj: Wikimedia Commons/Michiel van Mierevelt, Public domain
Švédská královna Marie Eleonora Braniborská neunesla nové prostředí, porody a dlouhé odloučení od manžela. Kvůli svému duševnímu stavu dokonce přišla také o rodičovská práva.
Budoucí švédská královna pocházel z německé dynastie Hohenzollernů a na chladném severu se jí stýskalo jak po teplejším klimatu, tak po kultuře, kterou znala z Berlína. Ale když se ani po čtyřech těhotenstvích nedočkala vytouženého syna a manžel Gustav II. Adolf byl neustále ve válce a mimo domova, projevilo se to na jejím duševním zdraví.
Na chladném severu
Marie Eleonora byla švédskému králi Gustavu II. Adolfovi přislíbena i přes nelibost jejího bratra, braniborského panovníka Jiřího Viléma, protože se obával reakce Polska, které právě válčilo se Švédskem. Protesty nepomohly, jejich matka, princezna Anna posadila Marii Eleonoru na loď a poslala na sever.
Svatba proběhla 25. listopadu 1620 a tři dny na to je Marie Eleonora Baniborská korunována za švédskou královnu. Rychle se ale ukáže, že její přesídlení nebude jednoduché. Nenáviděla Stockholm, považovala ho za nekulturní vesnici, postrádala vzrušující život Berlína a teplejší podnebí.
Snažila se přizpůsobit královský dvůr na svůj obraz, často si nechávala kvůli zábavě zavolat klauny a trpaslíky. Z Německa a Francie pro ni dováželi zlatníky, hudebníky nebo baletní soubory. Přesto byla náladová a výbušná, její vztek mířil i na krále. Podle historiků ho sice měla velice ráda, ale Gustav byl bohužel po většinu času pryč a účastnil se válečných tažení. Jeho nepřítomnost vháněla královnu do depresí, měla problémy jídlem a spánkem.
Čekání na dědice
Z toho, že král riskoval svůj život v bitvách, bylo zřejmé, že se musí co nejdřív objevit potomek, mužský dědic trůnu. Maria Eleonora porodila poprvé už šest měsíců po svatbě, ale dcera přišla na svět mrtvá. O dva roky později další dcera přežila porod, zemřela však jedenáct měsíců poté. V květnu 1625 porodila královna potřetí, ale byť šlo o tolik žádaného chlapce, i on se narodil mrtvý.
V roce 1626, během vzácné přestávky ve válečné vřavě, se Gustav II. Adolf vrací do Stockholmu a v prosinci Maria Eleonora porodila počtvrté. Dítě bylo zdravé, jen mělo lanugo, jemné chmýří, které většinou zmizí do porodu. Prý bylo tímto ochlupením obaleno od hlavy k kolenům, viditelná byla pouze tvář, paže a spodní část nohou.
Původně se předpokládalo, že jde o kluka, ale podrobnější ohledání ukázalo, že je to holčička. S velkými obavami byla představena králi, ale ten to vzal úplně neočekávaně. Nařídil, aby oznámení o narození provázely všechny pocty, jako kdyby se narodil mužský potomek. Královna reagovala o poznání hůř. „Místo syna mám dceru, temnou a ošklivou, s velkým nosem a černýma očima. Vezmi ji ode mě, nebudu mít takové monstrum!“ vykřikla.
Srdce ve zlatě
Gustav II. Adolf pochopí, že svěřit dceru do péče matky by nebylo moudré, popsal jí prý jako „velmi nemocnou ženu“. Místo toho svěřuje princeznu Kristýnu I. Švédskou do péče své nevlastní sestry Kateřiny Švédské. Sám byl také odhodlán vychovávat dívku víc jako chlapce - učit ji jezdit, střílet, lovit a došlo i na válečné umění. Život mezi vojáky se na princezně podepsal třeba tak, že se naučila spoustu nevhodných slov a neváhala je použít.
Královna zatím chřadla na duchu víc a víc. Když je Gustav v roce 1633 raněn na bitevním poli a umírá, vrací se královna domů s jeho balzamovaným tělem a téměř rok ho odmítá pochovat. Nutí také Kristýnu, aby žila v ústraní, v místnostech zahalených černou látkou natolik, že tam neproniklo denní světlo. Nad její postel dokonce zavěsila zlatou kazetu s královým srdcem.
Marie Eleonora se kvůli svému duševnímu stavu, trávila také spoustu času u hrobu krále, nikdy nestala součástí regentské vlády a byly jí dokonce odňaty rodičovská práva ke Kristýně.
Chtěla se vrátit do Pruska, ale protože bylo v nepřátelském stavu se Švédskem, nebylo jí to umožněno oficiálně. Nakonec prchá v přestrojení, ale na cestě si to rozmyslí a zamíří do Dánska, další země, se kterou si Švédi tehdy nerozumí. Po složitých vyjednáváních tráví pět let v Prusku a nakonec se vrací do Švédska, kde jí Kristýna, která tehdy už byla královnou, kupuje zámek nedaleko Stockholmu. Na něm žila až do své smrti v roce 1655.
Zdroj: thevintagenews.com, wikipedia.org
