Měla by to být nejlepší část týdne. Po pěti pracovních dnech přicházejí dva dny, které máme pro sebe, své blízké a koníčky. Můžeme se věnovat čemukoliv. Jenže místo příjemných aktivit notnou část víkendu čelíme intenzivnímu stresu. Syndrom nedělního odpoledne trápí mnoho z nás a boří zažité představy o víkendu jako příjemném období plném radosti a prostoru pro odpočinek.
Zažívají to studenti i zaměstnanci. Týká se to těch, kteří svoji práci nenávidí, ale také workoholiků, pro které je práce stěžejní součástí života. S nedělním odpolednem roste napětí a přichází nelibé pocity, které kazí volný čas. Potěšení nahrazují úzkosti, místo odpočinku a uvolnění se dostavuje napětí. To pokračuje i v noci z neděle na pondělí v podobě nespavosti a nekvalitního spánku.
Fotogalerie
Nedělní pohoda? Kdepak!
Syndrom nedělního odpoledne, také syndrom nedělního večera, tzv. nedělní blues, blues nedělní noci nebo syndrom pondělního rána znamená nespavost a další poruchy spánku. K projevům tohoto syndromu, který nazýváme různě, ale vždy se váže na konec víkendu a začátek nového pracovního týdne, patří také nervozita, podrážděnost, úzkosti nebo dokonce známky panické ataky.
Psychologové vyzdvihují právě úzkosti jako typický znak nedělního blues, ale u některých postižených místo pozvolného průběhu přichází náhle a tak intenzivně, že nesou známky paniky. Na úrovni tělesné se syndrom odráží jako stres, tedy ve zvýšeném tepu, nadměrném pocení, napětí ve svalech apod.
Pondělí jako vysvobození
Stres a negativní pocity, které zažíváme koncem týdne, pramení z očekávání toho, co nás čeká v pondělí. V pondělí tak paradoxně přichází úleva, očekávání se mění na realitu. Negativní pocity odcházejí, protože je třeba se věnovat reálným pracovním úkolům. S koncem týdne se však situace opakuje.
Pokud se konec víkendu stává noční můrou, je nejvyšší čas uvažovat o změně práce nebo alespoň pracovního režimu. Vyplatí se osvojit si techniky všímavosti – mindfulness, které navádějí k životu v přítomném okamžiku.