Imrich Rešeta
20. 10. 2020 18:37
Zdroj: Wikimedia Commons/Martin van Meytens, Public domain
Když král Karel VI. zemřel 20. října 1740, nezanechal české země v dobré finanční kondici. To ale nebylo všechno, brzo po jeho smrti vypukly války o rakouské dědictví a Marie Terezie musela bránit nejen svůj trůn.
Císař Svaté říše římské, král český a uherský měl na lovy smůlu. V červnu 1732 minul jelena a nešťastnou náhodou postřelil kníže Adama Františka ze Schwarzenberku. A byť se to později snažil odčinit, třeba vyznamenal řádem Zlatého rouna jeho desetiletého syna Josefa Adama, víc už pro kluka do jeho plnoletosti nestačil udělat.
Osudový hon
V říjnu 1740, po dni stráveném na honu, se císař Karel VI. necítil dobře, zpočátku to vypadalo na nachlazení a horečku. Když se vrátil do lovecké chaty, požádal kuchaře, aby mu připravil jeho oblíbené jídlo z hub. Brzy po večeři se prudce rozestonal, ale ani přivolaní lékaři nic nezmohli.
Dodnes není jasné, co skutečně zapříčinilo císařovu smrt. Některé zdroje uvádí otravu z hub, jiné zase srdečné selhání nebo důsledek silného nachlazení. Zemřel 20. října a v ten den jeho místo musela zaujmout Marie Terezie, byť, protože král čekal na mužského následovníka, ji do tajů vládnutí příliš nezasvěcoval.
Dokonce než si Marie Terezie vzala svého chotě Františka Štěpána, museli Karlovi VI. slíbit, vedle spousty jiných věcí, třeba to, že si nebudou dělat nároky na habsburský trůn. Císař měl totiž stále vizi, že se narodí mužský dědic trůnu. Vytouženého nástupce se ale nedočkal, respektive ne za svého života. Budoucí císař Josef II. se totiž narodil až 13. března 1741.
Marie Terezie se nevzdává
Tam, kde Karel VI. naslouchal víc pochlebovačům, se zatím čtyřnásobná matka, která pak dohromady měla až 13 dětí, pustila do vládnutí s nebývalou energií, odvahou a zdravým rozumem, ale také tvrdohlavostí.
Po smrti císaře některé mocnosti zavětřily možnost porcování zemí, ale ona odmítala uzavírat dohody, kterými by ztrácela část svého územního dědictví. Třeba už v polovině listopadu se ozval pruský král Fridrich II. a za dva milióny zlatých žádal od Rakouska celé Slezsko. Na odpověď čekal měsíc a jeden den, když to nedopadlo podle jeho představ, pokusil se Slezsko získat silou a vypukly takzvané Války o rakouské dědictví.
Marie Terezie odjela do Prešpurku a přestože se Rakousko k Uhersku předtím moc dobře nechovalo, získala jeho podporu i díky emotivnímu vystoupení. Před uherské shromáždění se postavila znovu těhotná a v rukou třímala malého synka. Krátce na to se stala i uherskou královnou. Prokázala, že je hodna trůnu i bez dlouholeté přípravy a podržela své země v opravdu těžkých časech. Lepší výměnu si Karel VI. přát nemohl.
Zdroje: castle.ckrumlov.cz, dvojka.rozhlas.cz, wikipedia.org
